EUROkalypsa a co dál

Problém dnešního stavu Evropy je, že vše je špatně. Pokud se delegace nedohodnou, Euro se propadne a s ním dluhopisy problémových zemí, jež stáhnou i ty, které se chovaly racionálně. A vypukne krize ekonomická. Pokud se dohodnou, nacionalisté vyhlásí konec světa a nastane krize sociální.

economist.com

Ve všech případech je to blbě. Buď se podělá ekonomika, protože padne Euro. Na což ratingové agentury zareagují kompletním sestřelením dluhopisů zemí Eurozóny. Nebo zas přijde konec světa, protože Merkozy bude žvanit do státních rozpočtů.
Představa, že někdo vytáhne ze skříně Marky a vyhodí Eura do koše a bude se dělat, že se NIC nestalo, je asi tak stejně pravděpodobná jako, že České Dráhy začnou provozovat rychlíkový spoj na Venuši. Problém je, že Euro je stejně jako dluhopisy v něm vedené je něco co je momentálně ve formě MAJETKU. Někdo v tom má uložené své peníze. A pokud tedy to, EURO, v němž má uložené peníze přestane existovat, ty jeho peníze zmizí.
Stejně jako se vypařily peníze z Lehman Brothers při minulé krizi. Projeví se totiž to, co jsem popisoval v článcích o finanční alchymii. Obrovské množství peněz neexistuje jinak, než v podobě číselné virtuální hodnoty v účetnictví banky. Mnohé položky účtu se díky finanční alchymii typu CDO, SPV apod., změnily ze ztráty na majetek. V účetních knihách se tváří kladně, ale ve skutečnosti je to zamaskovaná ztráta.
Ke konci osmdesátých let 20 století tvořil objem swapových obchodů 2 biliony dolarů. V roce 1994 to bylo už 10 bilionů. V roce 2006 to bylo přes 500 bilionů dolarů. Pro porovnání roční HDP nejbohatší země světa USA roku 2009 bylo 14,119 bilionu dolarů. Nyní máme rok 2011, jaká asi bude progrese pokud v roce 1994 to bylo 10 billonů a v roce 2006 přes 500 bilionů? A to bylo ještě před poslední krizí 2008, která přinesla lahůdky jako SPV, kam se "odlily" další biliony toxických úvěrů.
Co myslíte, že se stane, až padne měna a na ní navázané dluhopisy AAA zemí, jako Francie, Německo...apod., které jsou emitovány v Eurem a jsou jimi „přikryty“ jako tzv. senior risk (nejnižší riziko) různé deriváty, jež drží ztráty z minulosti?
Riziko krachu Eura není v tom co se stane s měnami států. Tam je to v podstatě jedno. To bude ve velké většině problém místní. Vlády prostě přestanou vyplácet důchody, podpory, přestanou fungovat nemocnice, školy....apod. Zemím jako Řecko nikdo nepůjčí a tak se ocitnou zpátky z 21 někde na úrovni poloviny 19 století. Bude je živit zemědělství a rybolov. Naštěstí mají k tomu dobré podmínky. Otázka jen je, jak to lidé budou nést, že to, co znají z moderní civilizace zmizí. Euroskeptici mají pravdu, že to bude opravdu problém těch států. Tedy jen do té doby, kdy v daném státě nedojdou zdroje a nerozhodne se, jako za časů samostatných národních států, obsadit nějaký jiný.
Co však je mnohem akutnější nebezpečí a důvod proč USA, tak bije na poplach, je to, že může padnout to, čím je jsou kryty hříchy minulosti, které jsou zatím drženy pomocí finanční alchymie jako majetek v bankách a to se nyní přemění ve ztrátu. Bude to komplexní systémové krize celého finančního sektoru. A je jedno zda to je pojišťovna, banka, záložna, stavební spořitelna, fond...cokoliv.
Nikdo nemá představu, jak moc velké riziko to provázání celého finančního světa představuje. Roku 2008 se také nezdálo, že by pád „pár“ amerických bank mohl způsobit řetězovou reakci po celém světě, která donutila vlády naládovat biliony do záchrany bank. V roce 2008 se jednalo o škody způsobené rizikovým chováním bank. Vysoké riziko – vysoká ztráty. Teď je problém, že v riziku není rizikové chování, ale chování jež je 150 let považováno za konzervativní doporučované jako pojistka – investice do státních dluhopisů. Lze jen velmi těžko odhadovat co se stane, až se 150 let konzervativního přístupu k financím zhroutí přes noc jako domeček z karet. Minulou krizi způsobil problém, co měl necelých 30 let na to vytvořit bublinu.
Otázka tedy je, co se stane, až exploduje bublina dluhopisů rostoucí 150 let?