Zdrojový kód ke světu

Nepřestává mě fascinovat, jaký obrovský pokrok lidstvo udělalo za posledních 150 let. Pokud jste navíc neustále konfrontování s tím, že vedle sebe koexistuje 18., 19., 20. a 21. Století, začne vám něco docházet...

Forth Rail Bridge. Kdo ví o čem mluvím, ten ví...

Pracovně tomu říkám zdrojový kód ke světu okolo nás. A ten se vlastně odvíjí od všeho co se naučíte, poznáte, pochopíte, ověříte, verifikujete získané znalosti. Ten proces je šíleně zajímavý. Londýn a vlastně celá Británie, je v tomhle něco jako obrázková knížka, co jste měli jako malí kluci. Listujete v ní, a jak se vracíte oblíbeným kapitolám a také přidáváte další, začne se spojovat jakési prazvláštní vlákno poznání.

Věci můžete studovat odděleně, ale teprve, když nacházíte spojovací prvky, vidíte víc. Vstupujete do říše za obrazem. Británie, je na studium, asi nejlepší místo na světě. Víte, tady se totiž prolíná minulost s přítomností, tak jako nikde jinde. Nebo, alespoň já jsem to tak silně nikde nezažil. Vlastně ta britská posedlost po udržení duchu místa, jež se projevuje tak, že to tady často vypadá, jak kdyby se některá místa od 19., nebo 20. Století nezměnila. A jiná zas, se změnila hodně, ale pokud víte jaké hledat indicie, najdete je. Názvy ulic jsou výborným vodítkem. Názvy domů také a to co občas vypadá, spíš jak náhodou zapomenutý atrefakt, třeba kus jeřábu, zvláštní průchod, brána nikam ....apod. Prozradí pozorovateli často víc, než....vlastně hledá. Jelikož to předivo zdrojového kódu se vám ukazuje v realitě a vám občas dochází PROČ....to tam je zrovna takhle, když to v 21. Století nemá žádný smysl. Ta historie ta je obrovským způsobem živá, ale nějak jinak, než to znáte z Čech. U nás se hodně věcí dochovalo, ale máme málo míst, kde člověk přijde a ....dívá se okolo a říká si....co je tady tak zvláštního, proč právě tady. Míst, kde bylo něco prvního na světě, něco co teď je naprosto běžná součást civilizace, ale před těma 150, nebo třeba 100 lety to neexistovalo.

A co je na tom nezajímavější, ty věci se dějí náhodou. Prostě někam přijedete ani nevíte kam a najednou....vám začnou docházet souvislosti. Podíváte se kolem, hledáte kontrolní body, názvy ulic, názvy míst, tvar ulic, typy domů, jak vypadá okolí....jak to říct, no například pokud se umíte dobře koukat a víte co jakou symboliku hledáte, uvidíte místo kde bylo v roce 1863 otevřeno 1. metro na světě, vlezete do tý stanice a i když je teď mnoho věcí moderní....taky se toho spoustu nezměnilo. Stojíte dole na tom nástupišti, které vypadá naprosto jinak a vy víte proč. Jo tady jezdilo parní metro, první metro na světě. Je těžký popsat tohle všechno, když vlastně jen vystoupíte o pár stanic dál a třeba potkáte centrální banku, která vlastně položila základy celýho současnýho monetárního systém. Podíváte se na ty hodiny naproti a víte, že to jsou ty hodiny, kde ještě v druhé půlce minulého století chodili ti páni s buřinkama. Jdete dál dojdete třeba k baráku a víte to. Tady se dělalo první pojištění na světě, na nejrizikovější věc vůbec – poslat loď na oceán. Cítíte okolo sebe přítomnost, ale i minulost tohohle místa. Stejně jako například v Liverpoolu pochopíte něco, co jde na málo místech světa – co znamenal vítr. Když stojíte u toho obřího kanálu, kterým dál proplouvaly lodě až do Manchesteru, víte to. Umíte si představit ta místa tenkrát. Všechno to dostává takovou zvláštní spojitost, kdy si uvědomíte, že to, co dnes považujete za samozřejmost, prostě tak samozřejmý není.

Zpátky v Londýně projdete kolem Smithfeilds, a pochopíte co tím bylo myšleno a jak se změnil náš život, když už nepěstujeme krávy ve městě. V Hackney vám dojde, kam zmizely koně a co předtím znamenaly. Na Waterloo pochopíte význam železnice. Vstoupíte do té budovy, kde visí hodiny co dnes už ukazují ze všech čtyř stran stejný čas, ale vy víte, že ty čtyři strany nebyl jeden čas. A dojde vám, že ty 4 strany co potkáváte tak často měly často názvy Liverpool, Edinburgh, York, London. A každá ukazovala jiný čas, protože jen dnes už není v každém městě jiný čas. Stejně procházíte kolem novodobých zázraků, mrakodrapů na Canary Wharf, které září do noci a jsou zbudované z ocele a skla. Jaký ten svět byl předtím, ale nemusíte moc dlouho přemýšlet. Víte, že tady všude byla voda. A pokud půjdete dál, potkáte pár míst, kdy si budete moci představit, jak obří lodě tu musely projíždět. Ne, ten svět je stále čitelný. Stačí se jen pozorně dívat. Nehledat, ale být připraveni – teoretickými znalostmi, jak vypadal ten svět předtím.
Jelikož, když se budete pozorně dívat. Najdete spojnici, která vám umožní na chvíli se zastavit a představit si to všechno TENKRÁT. Často to je dost šílená představa, že se oklepete a řeknete si, zlatá civilizace. Jindy, vás jen překvapí, jak obří to tenkrát muselo být, když teď už toho je jen tenhle zbytek co zabírá třeba území čtyřicetkrát větší, než Václavák. Jindy se skoro zasníte, představíte si to místo, když ty budovy zářily bíle a kole korzovaly kočáry a na obzoru jezdily obří lodě. A to místo bylo, středem největšího impéria světa.
Zdrojový kód ke světu lze nalézt, ale musíte znát syntaxi, jinak se promění jen v změť nesrozumitelného chaosu. Ale i ten často stojí za to...