Tohle je šestnáctá kapitola mé knížky Kačenka a drak. Pokud jste nečetli předchozí kapitoly, vratťe se na začátek.
Kačenka a HLAS
„Ne!“ zakřičela Kačenka.
Prázdnota se rozplynula.
„Ještě ne!“ řekla Kačenka.
Kačenka stála v hluku, obalila se do něj jako do deky.
Hluk byl příjemný, byl přímočarý a jednoduchý.
Samuraj zmizel, holčička taky a maminka též.
Byla sama.
Bez draka.
„Zvládnu to! Já to zvládnu!“ zakřičela Kačenka hlasem, který nikdo neslyšel.
„To sluníčko, Kačenko, to je aura. Mají ji dobří lidé. Když září jako slunce, jsi pro druhé slunce a dáváš jim radost a pocit tepla. Chraň si ji. A dobře si pamatuj – nikdy nesmí sluníčko v tobě vyhasnout. Pamatuj si, nikdy.“ Blesklo ji hlavou.
Samuraj, drak a maminka se dívali za Kačenkou.
Věděli, že v téhle zkoušce je sama.
Její zář začínala šednout.
„JÁ,“ křičela Kačenka!
„JÁ,“ křičela Kačenka, ale nikdo nevnímal.
Jen prázdnota v jejím srdci i duši.
„Musíš najít tu holčičku. Je tvá minulost, přítomnost i budoucnost,“ řekl HLAS.
„JÁ,“ křičela Kačenka!
„JÁ,“ křičela Kačenka, ale nikdo nevnímal.
Kačenka křičela hodně, ostatně v hluku se další hluk ztratí.
Vše okolo Kačenky už bylo jen povrchní.
„Zrcadlo je odraz tebe. Jsi zrcadlo.“ řekl HLAS.
„JÁ,“ křičela Kačenka!
„JÁ,“ křičela Kačenka!
„JÁ,“ křičela Kačenka, ale nikdo nevnímal.
**** Pokračování zítra ****
Pokud se Vám knížka líbí a chcete se dozvědět jak vznikla, tady je odkaz kram.blog.idnes.cz/c/503642/o-lasce-snech-a-modrem-nebi.html No a pokud mi chcete něco k literární prvotině napsat zde je můj email jiri.kram@gmail.com
