Dědici Kurta aneb zpověď neukotveného třicátníka

No teda, ono to je už 15 let. Sakra toto letí! Úplně jsem na to zapomněl a hlavně jsem zapomněl na tu dobu, tak si ji pojďme aspoň na chvíli připomenout.

rockuniverse.com

Každá generace měla svůj kult, tak jako v padesátých letech Elvis zasáhl naše rodiče a u někoho prarodiče. V šedesátejch pak The Doors, který vlastně postihly díky filmu i naší generaci 30+. Sedmdesátý to byl jasně Jimi Hendrix, sakra taky blbě skončil, stejně jako Jim Morrison. No a pak další smutnej konec, ovšem taky za velký pařby, Sid Vicious a Anarchie v UK! Sice u nás to bylo spíš o traktorech, co jedou do hor orat brambor, ale sranda byla taky….

Naše generace dlouho neměla svůj kult a našla ho až pár let po revoluci, v době kdy se náš národ dělil na depešáky, metaláky a diskanty, kvůli čemuž jsme se strašlivě řezali a nenáviděli. Pak přišlo něco, co překonalo celej ten rozpor, co oslovilo i jinak velký radikály naší generace skiny nebo nezávisláky.

Stačilo pár akordů na MTV a bylo jasno! Ten týpek ve vytahaným svetru, co vyřvával něco, čemuž jsme vůbec nerozuměli,  a co mnozí „experti“ překládali jako - smrdíš jako deset duchů, nás však dostal všechny. Začal mazec! Rozervali jsme si rifle a pořídil dřevorubecký košile a tričko s dlouhým rukávem, na nějž navlíklo to s krátkým. Texty jsme neuměli, ale řvali jsme o stošet i to každé desáté slovo co jsme uměli vyslovit „helou, helou, helou ……. is dendžr……aj fýl stupid…“

Nevěděli jsme v tý době o čem to je, ale bylo tak sakra silný! To jsme cítili jasně, když jsme to pořvávali při cestách z kalbiček nad ránem na náměstích a budili počestné, nasrané občany, tohle je ta svoboda, tohle je hymna naší generace a teď jsme tady! Helou, helou, helou….

Jo, jo byly to krásný časy, byli jsme mladí bezstrastní a týhle zemi vládl disident, co ho miloval celej svět, když jsme se potkali v klubech s amíkama, co přicházeli do Čech užít si s náma tu svobodu, bylo to nádherný. Byli jsme na sebe hrdí, kašlali na nějakou politiku, to byly jen nesmysly, co jeli v televizi, bylo to jinak. Tenkrát to bylo spíš o tom, kam vyrazíme, jestli tam budou dobrý roštěnky, muzika, mít za co kalit a jestli bude hulení …

Svět byl pohodovej krásnej, bezstarostnej plnej barev, nádhernejch holek, skvělý muziky! Skoro se zdálo, že to tak bude pořád, protože najednou bylo spousta energie všude, akce byly za zvuků Faithu, Red hotů, Nirvany, Soundagrden …a dalších, fakt skvělý byl to jeden velkej mejdan, všude, pořád!

Jenž najednou party byla u konce a my pochopili, že to co jsme po Kurtovi opakovali jako generační mantru a brali spíš jako ukázku vzdoru „I Hate Myself And Want To Die“, on myslel vážně!

Tvrdej šok, hnusný přistání! Fuj! Pár lidí to nedalo, buď po vzoru Kurta pořídilo GUN…a prásk! Nebo propadli depresi, že je vše jedno a z hulení přešli na sračky, které z nich za pár let udělali trosky. Nebo se z jejich radosti stalo naše první generační vystřízlivění, tak jako u většiny, a začal další díl tentokrát už s vědomím, že ne každá kalba může skončit fajn. A tak vlastně v nás Kurt vypracoval zodpovědnost, že tohle není cesta, naučil nás cenit si života.

O tu srandu vlastně taky nebyla nouze, vždyť přislo spousta skvělejch věcí Underworldi, Chemici, Ramštajni…kalba pokračovala jen čím dál víc s vědomím, že jednou budeme muset přestat bejt na okraji tý společnosti a budeme muset holt zajímat i o tu politiku, kde jsou ty hnusní dědci a jiný slizouni co je vídáme v televizi. Taky, že budeme muset jednou do práce a přetavit náš vzdor do nějaké někým zaplatitelné činnosti. Tak jsme dál pokračovali a přicházely nový revoluce, web, mobily, icq, mp3, ipod… kalba jede dál, jen už má hodně z nás pivního mozola, hlavu plnou starostí z čeho zaplatit hypotéku, z té pohodové roštěnky co si bral, se stal někdo kdo do něj furt reje a hlavně, že nasrat se teď umíme nejen, když dojde hulení, ale i když nějakej nabubřelej papaláš něco plácá v parlamentu…

Nejhorší navíc je, že spousta lidí z naší generace už jsou taky zapšklí idioti stěžující si na vše a rezignovaně se tvářící. Z bývalé revoluce je popel, žádná radost, už jen banda nespokojenejch Pepíků a Mařen co čeká, až jím „ó mocný“ umožní odvést starýho Favouše na vrakáč, aby si mohli koupit novou Fábku s motorem 1,2….

Jediný co je na tomhle story divný je, že spousta těch zakomplexovnejch nesebevědomejch Pepíků a Mařen čekajících na to co upadne od panskýho stolu, byli za Kurtových časů ti kdo hlásali nezávislost a užívali si svobody, dělali akce a smáli se těm jimiž se nyní sami stali. Jenže čas je neúprosnej a i do Kurtových dědiců mocně šije. Přestá být legrace a mejdan zdá se skončen, jenže to jsme fakt takový srači, že to zabalíme ve třiceti a rezignujeme na hodnoty co jsme hlásali?

Copak jsme zapomněli, že to co nás všechny sbližovalo, nebyla nějaká zasraná ideologie, ať už je modrá, oranžová, rudá anebo třeba fialová s hnědejma puntíkama, ale byla to právě láska k životu, radosti, svobodě a pohodě?

Kurt to sice ukončil, protože neměl sílu jít dál, ale my tu zůstali! Jenže jsme ve třiceti už jen takový rezignovaný trosky, aby naše jediná forma jak vyjádřit nesouhlas, byla rezignaci a jít poslušně jak stádo udělat co si velký kočí přeje?

Sakra, ne, je nám třicet něco, v tramvaji nám sice mladý hezký holčiny říkaj pane, ale copak jsme vážně takový sráči, že už se nezmůžeme na nic než anonymně si nadávat v diskusích? Nebylo by na čase ukázat, že tahle generace tady není jen o tom, aby sloužila padesátilejm, ale máme taky vlastní názor?

A hlavně te názor v nás nevypěstoval Michal David a další popkultura jíž jsme se tenkrát smáli, ale byl to Kurt, kdo zažel ten plamen a odstartoval revoluci....

Hm, tenhle článek, asi byl zbytečnej, no já vím, Nevermind…

(VZKAZ pro administrátory IDNES: Tento text záměrně obsahuje mnoho neslušných výrazů, ale autor potvrzuje, že je si toho vědom a je tomuto tak schválně, protože když nám bylo tolik kolik v té době, o níž tento článek pojednává, také jsme si nebrali servítky a říkali věci na rovinu. Teď se toho všichni, i vy přitom mezi Vámi je dost těch co tu dobu zažili, se teď bojíme říct ty věci nahlas. Pojďme světu dokázat, že naše generace není jen workforce, co bude hospat, jak nám starší nařizují. Pojďme ukázat těm, co jim je dnes tolik, kolik bylo nám v době o níž mluvím, že nejsme jen banda shnilotin na odpis, jak si o nás myslí, přece to znáte, jak zpívali Visáči, nevěř nikomu komu jen nad třicet. Proto je tento článek psaný hovorově a používá neslušná slova, věřím, že to pro jednou obec čtenářská i vy admini přežijete.)