Sláva vítězům, čest poraženým.

Miloš Zeman se stal prezidentem. Karel Schwarzenberg prohrál volby, protože se k urnám dostavilo víc voličů Miloše Zemana. Nic víc, nic míň. Někdo jásá, někdo brečí a někdo provozuje lezecké výpravy do Anusu. Já nehodlám dělat ani jedno.

denik.cz

Co budu, ale komentovat je trapnost, kterou post volební stav provází. Václav Klaus si přivlastní výrok Václava Havla, kterého tak nenáviděl a je schopen říct, že „Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí“. To je opravdu vrchol trapnosti. Jaká pravda a láska?

Volby provázela hnusná kampaň plná pomluv z obou stran a vyhrál ten, kdo prostě situaci lépe ustál. Nevšiml jsem si nikdy lásky. Tedy pokud Václav Klaus nemyslel jeho vlastní sebelásku. To by měl pravdu. Ta byla vidět opravdu hodně. Druhým je Jan Fischer. Ten přispěchal s oslavným textem na svém Facebooku. „Gratuluji Miloši Zemanovi. Témata, která prezidentská volba otevřela, bychom teď měli společně rozvinout v otevřenou diskusi o budoucnosti naší země.“ Na to se nedá odpovědět jen, než, máte takovouhle servilitu zapotřebí pane Fischere? Na odpověď jsem však čekat nehodlal a radši jsem UNLIKE jeho stránky. 
Zbytek jsem neviděl. Já jsem totiž dnes u voleb nebyl. Mou jedinou prezidentskou volbou dnešního dne byl Abraham Lincoln. Samozřejmě ten filmový. Při sledování toho filmu jsem si uvědomil o čem vlastně prezidentská funkce, kdysi byla...o tom umět inspirovat a spojovat národ. Pomoci lidem v sobě nalézt to lepší, ne to horší. Otázkou je, jaký bude Miloš Zeman, zda národ bude spojovat, nebo rozdělovat. Zda bude prezidentem všech, nebo jen přiznivců svých, Václava Klause a jeho fanklubu. Nevím.
A tímhle slovem jsem vlastně zakončil svůj věštecký blog z 15 ledna 2013, kde jsem napsal „Může se Sir Humphrey polepšit a skutečně použít svoji vysokou inteligenci, aby pomohl jiným? Nebo to dopadne jako vždy a sebevědomím posílené ego převáží rozum i srdce? Nevím.“ Ano, tento blog byl dojisté míry věštecký. Jelikož nazval-li jsem pana Zemana Sirem Humphrey, každý příznivce seriálu „Yes Minister“ moc dobře ví, že Sir Humphrey vždy vyhraje.
A to se taky stalo. Karel Schwarzenberg totiž udělal den před zahájením voleb největší hrubou chybu své kampaně. V přímém přenosu velmi nevhodným způsobem, s odkazem na stáří, se opřel do 93 válečného veterána, který po něm žádal původně vysvětlení výroku o Benešových dekretech, ale zeptal se na Čunka. Pan Schwarzenberg místo pokusu o lidské vysvětlení obého smetl otázku ze stolu. A to přestože tomu tři a devadesátiletému pánovi tleskal předtím celý sál. Včetně příznivců Karla Schwarzenberga. Pak už jen následovalo to, že tábor příznivců Karla Schwarzenberga, přestože obsahoval těžké váhy typu Zdeňka Svěráka a Věry Čáslavské, nedokázal využít přiležitosti přetáhnout sympatie na stranu K. Schwarzenberga. V tu chvíli mi poprvé došlo, že Karel Schwarzenberg volby nevyhraje.
Na druhou stranu se mi zajídá to, abych jeden den horoval pro jednoho kandidáta a pak otočil, když to pro něj nevypadá dobře. Neměním své názory, jak ponožky a proto s tím nezačnu, ani kvůli prezidentské volbě. Miloše Zemana jsem nevolil díky společnosti, která jej naopak podpořila. Matějka, Polanecký, Streit...apod. Lhal bych sám sobě, kdybych se postavil na stejnou stranu jako oni. A neudělám to ani teď.
Miloš Zeman vyhrál volby a Karel Schwarzenberg je prohrál. Taková jsou fakta. Dál záleží jen na Miloši Zemanovi, zda se stane prezidentem všech, nebo tím, kdo hluboký příkop vyhloubený Václavem Klausem mezi lidmi a zbytkem světa prohloubí, nebo se stane jako Winston Churchill miláčkem národa a světa. Ne opravdu jsem se nespletl. Miloš Zeman se stal vůdcem národa podobně jako Winston Churchill, přestože za sebou měl období, za nějž ho lidé nenáviděli. Gallipoli, zlatý standard...apod. Jenže, osud se rozhodl, že mu nadělí ještě jednu šanci. Podobně Miloši Zemanovi. V roce 2009, když jsem tento vývoj odhal jsem se spletl ve jméně. Odhadoval jsem Mirka Topolánka, jako toho, kdo sice politiku prohrál, „dějiny vědět, že se svého nelehkého úkolu ujal se ctí.“ Napsal jsem 15 února 2009. Topolánek však zdalíkovatěl a jeho šance na návrat jsou nulové. Pan Zeman však návrat zvládl a jaký bude, ukáže až čas...
Snad bude chtět být Winstonem Churchillem a ne Václavem Klausem.

----

Doplnění 26.1.2013, 23:00
Pane Matějko a další, ten kdo psychicky neustál tlak v kampani jste byl vy, Streit a další. Já nepsal denně poplašné blogy o tom, jaká je katastrofa, když jeden z kandidátů vyhraje. Také jsem se přes noc nestal levičákem, jen protože se to právě hodilo. Zachoval jsem si svůj názor a ten jsem po celou dobu kampaně nezměnil. Nesnížil jsem se k tomu, převléct kabát z pravičáka na levičáka, jen protože Miloš Zeman byl  momentálně in. Matějko, jste to vy a vám podobní, kteří se přes noc stali levičáky. Dokonce jeden podobný jako jste vy napsal článek o tom, jak Miloš Zeman není levičák, i když on sám se k tomu hrdě hlásí. K tomu jsem se nesnížil a jsem na to hrdý.