Tak teda sbohem pane Brzobohatý
csfd.cz
A takovým hlasem jste i Vy pane Brzobohatý. Víte, hlasy – a ty české speciálně, jsou něco, co tvoří naši národní identitu. Něco, co nemá oficiální název, ale přesto to je někde v nás. Něco, co patří a odnedávna patřilo k našemu světu. Tomu světu, který díky televizní obrazovce neumírá. A díky ní, se každé Vánoce mohu těšit na to, jak Werich s Burianem jsou zachráněni Rašilovem před ukynutním k smrti, Smoljaka za rachotu vysvětlujícího, jak funguje mlýn, či jak Kopecký co by padouch kuje pikle na Limonádového Joe. Vše je tak nějak český.
A co slovo – český – znamená, si člověk vyzkouší, když najednou to český, se okolo něj promění na anglický, francouzský, německý....apod. Prostě, když odejde ze země a najednou slyší změť jazyků a mezi nimi hledá to NAŠE. A tak, když se dostane zas na chvíli do Česka, vezme útokem levné knihy a zkoupí dévédéčka za 20 korun, Pán bůh za ně zaplať, aby je mohl sebou odpašovat do tramtárie. A aby, pak když na něj přijde absťák na češtinu, mohl začít koukat a bejt na těch 60 a více minut, co koukáte na Tankovej prapor, nebo Sněženky a machři, nebo cokoliv jinýho, zas na chvíli doma i když svým velectěným zadkem sedí daleko za kanálem, co odděluje deštivý ostrov od kontinentu.
A tak, stejně jako Vladimír Menšik nikdy nezemřel a každého Silvestra už po padesáté slyšíte jeho story od vínečka, stejně jako znáte nazpamět Sovákovo „jak lvové bijem o mříže...“, nezemře ani Radek Brzobohatý. A až budu koukat na F. L. Věka, Cirkus Humberto, nebo Všichni dobří rodáci – ten hlas bude stále tady. A o tom, je odkaz velkého herce. Něco po něm zůstane. A i když už si dotyčný nikdy nebude moc převzít Thálii a ani učit mladé kolegy, něco z něj zůstane. Je to jeho virtuozita ve filmech, seriálech, hlas, který si nespletete.
Sbohem pane Brzobohatý. Díky za ty stovky hodiny filmů a seriálů a věřte, že tak jako zná moje generace narozená v sedmdesátých letech hlas Vlasty Buriana, Hugo Haase, Jindřícha Plachty, přestože patří ke generacím před námi, budou znát i generace po nás, váš hlas. Možná jen z nějakého filmu pro pamětníky, nebo pohádky a možná vůbec nebude znát vaše jméno, tak jako mnozí z nás neznáme všechny herce z generace našich maminek a babiček. Jenže, budou znát hlas. A tak to asi má bejt.
Jiří Krám
Jeden jestřáb mnoho vran rozhání
Tak tohle moudro, jsem si přečetl nedávno na jednom znaku. A ten ve mě, stejně jako ten, kde bylo napsáno, Na množství nehleďte, nebo ten s nápisem We fight to rebuild, anebo ten s nápisem, Non multi sed multa, vyvolal pocit hrdosti. Takový zvláštní hrdosti, kterou ve vás vyvolá ten pocit kontinuity. Šel jsem okolo toho památníku dole za Embankment a dotkl se rukou těch jmen...
Jiří Krám
Vystoupit z komfortní zóny
Tak se tomuto jevu říká v angličtině. Ani vlastně nevím proč, protože tomu vystoupení předchází jakési zvláštní období neklidu. U mě probíhalo několik měsíců, kdy jsem si čím dál víc uvědomoval, že i když se mám vlastně skvěle, něco mi chybí.
Jiří Krám
Proč nejlepší české mozky roznáší pivo?
Už se mi to stalo zase. Sedím někde v restauraci a najednou zaslechnu takovou tu měkou angličtinu, bez přízvuku, který je tady typický. Zkontroluji pohledem, zda by to mohla být Češka. Vypadá na to, oproti zmalované tlusté Angličance, která typickým ječákem zas něco "vysvětluje" svému druhovi, který vypadá jako klasická troska z Trainspotingu v teplávkovce, kterých jsou plné ulice, tahle slečna tak nějak po česku hezká.
Jiří Krám
O čase minulém, přítomném a budoucím
Občas stávají takové divné náhody. Třeba tuhle, probíral jsem se svou "minulostí", tak jak ji v sobě obsahují naše novodobé sběrny digitálních dat. Dnes už pavažujeme za naprosto běžné posílat si přes internet gigabyty dat do virtuálních schránek typu Dropbox, Google Drive, nebo Microsoft Sky Drive. Považujeme za normální nemazat emaily a nechávat všechno, co nám přijde v Gmail schránce.
Jiří Krám
Historie umění ve třech barvách
BBC mě naučila dívat se na svět jinak. Nejsem zrovna žádný umělec, ale BBC umí ty věci podat tak zajímavě, že u toho to skoro řvu radostí, jak mě to inspiruje. Minulý rok jsem podlehl několika lákavým ukázkám z pořadu - A History of Art in Three Colours. Viděl jsem všechny tři díly GOLD, BLUE, WHITE. A musím říct, že ta zkušenost byla life changing. Proč? Protože se od té doby dívám na svět úplně jinýma očima. A příroda jako by mi přesně tyhle tři barvy stavěla do cesty. Pamatuju si, že GOLD je, jak Egypťané věřili slzy slunečního boha. Modrá je všude okolo nás, ale vždy tak nějak "out of reach". Bílá pak není tak čístá, jak si ji představujeme.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Sadiq Khan: první muslim jako starosta Londýna a první, kdo jím je už potřetí
Starostou Londýna byl znovuzvolen labourista Sadiq Khan. Mandát obhájil potřetí v řadě, což se...
U nás cyklostezky, v Polsku dálnice. Využít dotace EU jsme vždy nezvládli, říká expert
Premium Od vstupu Česka do Evropské unie uplynulo 1. května 20 let. Jak tu dobu zhodnotit? Podle politologa...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 24403x