Anatomie finanční krize, aneb proč se svět bojí Řecka
economist.com
„15 září 2008 zbankrotovala investiční banka Lehman Brothers (založena 1850). Bankrot Lehman Brothers spravující majetek 600 miliard dolarů se stal největším v historii USA.“ Tolik tedy Wikipedie, ale to jistě znáte. Co možná nevíte, je co následovalo po tom. „Ve čtvrtek 18 září 2008 v 11 hodin dopoledne si Americká centrální banka (Fed) povšimla rychlého mizení peněz z účtů amerických bank. Peníze v hodnotě 550 miliard dolarů zmizely z účtů v rozmezí dvou hodin. Fed se proto rozhodl otevřít okno pomoci a poslal do oběhu 105 miliard dolarů. Nicméně rychle si uvědomili, že toto tempo nejsou schopni zvládnout. Byl to elektronický útok na banky (bank run). Proto se rozhodli tuto operaci uzavřít a zastavit peněžní účty v celých Spojených státech. A oznámit garanci 250 000 dolarů pro účet, aby se zamezilo další panice. Pokud by to neudělali, jejich odhad je, že ve 2 hodiny odpoledne, by zmizelo 5,5 bilión dolarů z peněžního systému USA. Kdyby k tomu došlo, zkolabovalo by to celou ekonomiku USA a do 24 hodin celého světa.“
Přestože slova Paul Kanjorskeho, předsedy komise pro dohled nad finančními službami a kapitálovými trhy, mohou znít příliš ostře, podobnou rétoriku však zvolil i šéf Fedu, Ben Bernanke, když prohlásil, že „Pokud by to takto pokračovalo, nemuseli jsme v pondělí už mít ekonomiku žádnou.“
Tyto uvedené příklady pouze ilustrují, jakou paniku může neřízený bankrot vyvolat. A tohle bylo jen „pár“ bank...někde za oceánem. Máte představu co by se dělo, když zkrachuje celý finanční systém nějakého státu, který....je propojen na 15 dalších společnou měnou? Máte pocit, že krachy řeckých bank a ně navázané krachy bank mimo Řecko by byly naprosto neškodné? Máte pocit, že když investoři vybírali své úspory tempem 550 miliard dolarů za dvě hodiny, zůstane vše klidné, jak hladina moře, když zkolabuje celá země a na ni navázané banky?
A možná, že jste nepochopili, co se 18 září 2008 stalo, takže si ještě zopakujeme klíčové slovo ELEKTRONICKÝ útok (run) na banky. Víte, často se tady lidé zaklínají selskou logikou, ale co když je to mnohem horší? Co když ty transakce o nichž se mluví nejsou LIDSKÉ, ale AUTOMATIZOVANÉ?
Uvědomte si, že spousta věcí funguje automaticky. Když to hodně zjednodušíme, tak se bankovní systémy chovají podle jednoduché scénáře. Kick In (kupuj), Hold (drž), Kick Out (zbavuj se). Mnoho těchto obchodů je automatických. Spousta systémů bank a fondů funguje tak, že algoritmy hlídají stavy na trhu, když tam nastane nějaká podmíka, nebo není splněna, začne se něco dít.
Jediné v čem je rozdíl je objem. Zjednodušeně řečeno, když prodáváte, nebo nakupujete za milion liber, je to jednoduchá a rychlá operace v řádu minut. Pokud hodláte to samé provést třeba se zlatem za 2 miliardy liber, bude to trvat cca. 45 – 120 minut , než se transakce vyhodnotí. Mnoho obchodů vyžaduje potvrzení, ale jako ukazuje příklad UBS, který se stal přes pár týdny v Londýně. Ani 1,5 miliardy liber, nemusí být tak chráněno, že je nějaký obchodník „neprohraje“.
A co teprve automatizované systémy? Některé fondy fungují zcela automatizovaně, kdy nepotřebují ani potvrzení o operaci. Tam to funguje tak, že si nastavíte hladinu, pod níž se vám nevyplatí danou věc držet (hold) a stejně jako předtím jste si nastavili automatický nákup (Kick In), tak máte nastaveno, že pod určitou hodnotu se toho začnete zbavovat (Kick Out).
Obří banky a investiční společnosti jsou často buď plně automatizované, nebo polo automatizované. Výsledkem je to, že vlastně samy nakupují, drží a zbavují se titulů. A pokud vypukne panika, tak na ni tyto systémy samy zareagují.
Je velmi jednoduché říct, měli jste Řecko nechat zkrachovat a bylo by to. Otázka však je, co by stalo, kdyby vznikla neřízená krize a stejně jako v roce 2008 a bankovní systémy po celém by začaly provádět příkaz Kick Out nad stovkami miliard...
Jiří Krám
Jeden jestřáb mnoho vran rozhání
Tak tohle moudro, jsem si přečetl nedávno na jednom znaku. A ten ve mě, stejně jako ten, kde bylo napsáno, Na množství nehleďte, nebo ten s nápisem We fight to rebuild, anebo ten s nápisem, Non multi sed multa, vyvolal pocit hrdosti. Takový zvláštní hrdosti, kterou ve vás vyvolá ten pocit kontinuity. Šel jsem okolo toho památníku dole za Embankment a dotkl se rukou těch jmen...
Jiří Krám
Vystoupit z komfortní zóny
Tak se tomuto jevu říká v angličtině. Ani vlastně nevím proč, protože tomu vystoupení předchází jakési zvláštní období neklidu. U mě probíhalo několik měsíců, kdy jsem si čím dál víc uvědomoval, že i když se mám vlastně skvěle, něco mi chybí.
Jiří Krám
Proč nejlepší české mozky roznáší pivo?
Už se mi to stalo zase. Sedím někde v restauraci a najednou zaslechnu takovou tu měkou angličtinu, bez přízvuku, který je tady typický. Zkontroluji pohledem, zda by to mohla být Češka. Vypadá na to, oproti zmalované tlusté Angličance, která typickým ječákem zas něco "vysvětluje" svému druhovi, který vypadá jako klasická troska z Trainspotingu v teplávkovce, kterých jsou plné ulice, tahle slečna tak nějak po česku hezká.
Jiří Krám
O čase minulém, přítomném a budoucím
Občas stávají takové divné náhody. Třeba tuhle, probíral jsem se svou "minulostí", tak jak ji v sobě obsahují naše novodobé sběrny digitálních dat. Dnes už pavažujeme za naprosto běžné posílat si přes internet gigabyty dat do virtuálních schránek typu Dropbox, Google Drive, nebo Microsoft Sky Drive. Považujeme za normální nemazat emaily a nechávat všechno, co nám přijde v Gmail schránce.
Jiří Krám
Historie umění ve třech barvách
BBC mě naučila dívat se na svět jinak. Nejsem zrovna žádný umělec, ale BBC umí ty věci podat tak zajímavě, že u toho to skoro řvu radostí, jak mě to inspiruje. Minulý rok jsem podlehl několika lákavým ukázkám z pořadu - A History of Art in Three Colours. Viděl jsem všechny tři díly GOLD, BLUE, WHITE. A musím říct, že ta zkušenost byla life changing. Proč? Protože se od té doby dívám na svět úplně jinýma očima. A příroda jako by mi přesně tyhle tři barvy stavěla do cesty. Pamatuju si, že GOLD je, jak Egypťané věřili slzy slunečního boha. Modrá je všude okolo nás, ale vždy tak nějak "out of reach". Bílá pak není tak čístá, jak si ji představujeme.
Jiří Krám
Teorie nepravděpodobnosti a její aplikace
Člověk má neustále tendenci něco předvídat. Vytvářet scénáře věcí, které se musí stát, protože se tak staly v minulosti. Pokud by však svět fungoval na principu předvídatelnosti, byl by průběh věcí cyklický a v dějinách by se opakovaly stejné průběhy událostí. Tak tomu však není. Pokud se obeznámíte s dějinami, zjístíte, že nefungují předvídatelně a už vůbec ne jako cyklus. Podíváte-li se na předvídatelnost z předchozích jevů na historii, zjístíte, že jako cyklus to nefunguje. Dějiny totiž fungují jako extrémy událostí, které nejsou předvídatelné. Dějinný konstrukt zahrnuje mnohem větší množinu proměnných, která nelze jednoduše odhadnout.
Jiří Krám
Převážně deštivá
A taková prostě je. Ta naše Anglie. Jen k tomu musíme ještě přidat větrná. A ve dnech jako ten dnešní na dotaz rodičů co je novýho, odpovídáte venku je hnusně. Čím zároveň odpovídáte i na další dotaz, co pak to budete dělat o víkendu. Když je totiž hnusně, nikam se vám nechce. Jste totiž proufoukaný a my plešatý obzvlášt, díky cestám z práce a do práce.
Jiří Krám
Český olympijský dům v Londýně autobus, medaile, holky a pivo
Tak teda jo. Šel jsem takhle z Holbornu a řekl si, že dojdu mrknout do Islingtonu na ten Českej dům a taky na černýho červenej klikující autobus. Tenhle blog je o tom, co jsem tam včera zažil...
Jiří Krám
Olympijský Londýn mýma očima
Tahle série fotek vznikla několik týdnů před zahájením Olympiády. Při mých toulkách Londýnem mě občas napadne něco vyfotit IPhonem. Nebyly tedy zamýšleny jako jedna série, proto mají i jinou úpravu, nepocházejí z jednoho dne, je to jen výběr pár těch, které jsem nahrál na Instagraram. Berte to tedy spíš jako dokument, jak to v místech, která uvidíte v televizi vypadá.
Jiří Krám
Absťák na češtinu, aneb jak jsem poslouchal Kabát
To se tak občas stává. I když žijete v jednom nejzajímavějších měst na světě a okolo máte všechny možný lákadla moderního světa, tak vám to nestačí. Prostě se probudíte a máte absťák na češtinu!
Jiří Krám
Smějí se Britové víc, než Češi?
Skoro to tak vypadá. Jedna z věcí, která vás v Británii překvapí je množství zábavných pořadů jakýkoliv den v týdnu. A to nemluvím o převzatých sitcomech z USA, ale o domácí zábavě. Navíc z nějakého důvodu jsou to často tak kontroverzní témata, že pokud byste se takhle v ČR vyjadřovali o prezidentu Klausovi, nebo premiéru Nečasovi, asi by to neprošlo. Co projde v hlavních vysílacích časech v britské televizi je opravdu neuvěřitelné
Jiří Krám
Může být historie sexy?
No to si pište! Je to jen o tom, jak se podá. Podobně jako motoristické magazíny. Zatímco Top Gear je o tom diváka nadchdnout, aby se těšil, co zas za Clarkson a spol vymyslí, české motoristické magazíny mají za úkol díváka znudit. Ve vzpomínaném Top Gear je to o akci. Clarkson je schopen „testovat“ Range Rovera tím, že jezdí v blátě a nechá po sobě střílet slepými náboji tank, anebo na střeše Škody Yeti nechá přistát vrtulník, po té, co se na zadním sedadle se nechal borec za jízdy tetovat. Český motoristický magazín je o něčem jiném.
Jiří Krám
Jak jsem viděl Královnu, Vévodkyni z Cambridge a skoro tisíc lodí
Monarchie je něco, co se dá těžko vysvětlit. To musíte zažít! A pravděpodobně nikde jinde na světě se s tím nepotkáte víc, než ve Velké Británii. Příznám se, že když jsem sem jezdil na služební cesty, púsobil na mě Londýn jako šílený chaos. To jsem ještě tuhle zemi, kde si občas připadáte jako, když se jste propadli do jiného století anebo do Harry Pottera, viděl očima návštěvníka.
Jiří Krám
Velbloud uchem jehly, aneb HMS Ocean Temžskou bariérou...
To první jsem neviděl, ale to druhý jo. Víte, jak se protáhne loď s výtlakem 21 500 tun, dlouhá 203,4 metrů a široká 35 metrů Temžskou bariérou (Thames Barrier)? Odpověď je dost těsně. Však sami posuďte.A řeknu vám, že vidět tuhle lod, co nám ted kotví za barákem na vlastní oči, je fakt zážitek...
Jiří Krám
Výlety do minulých století
Londýn mě asi nikdy nepřestane překvapovat svou rozmanitostí. Jdete po ulici a pak někam zahnete a najednou jste v jiném století. Sice to kazí ta auta a moderně oblečení lidé, ale není zas tak těžké si představit, jak to místo vypadalo předtím. Ono se totiž často moc nezměnilo a když to vyfotím ze správného úhlu a upravím, tak ta místa ožívají, ale to už posuďte sami. Jasně, jeden obrázek není Londýn. A nechám na znalcích, aby poznali, který to je...
Jiří Krám
Ocelové Město
Někdo nemá moderní architekturu rád. Já si však myslím, že má svoji poezii. Stačí se jen dobře dívat. A tak tedy, vítejte v ocelovém městě...
Jiří Krám
A zase ten Londýn...
Co vlastně také jiného? Když ten Londýn mám stále okolo sebe a ty scenérie, které jakoby mimochodem vytváří, jsou úžasný. A pokud nějaký místa znáte, jak svý boty, tak s na ně díváte zcela jiným okem...
Jiří Krám
Do Londýna přišlo jaro a takhle to tady vypadá
Takže jsem si řekl, že bych vám to klidně mohl ukázat. Sice to jsou jen fotky focený "ajfounem" a obarvený nástrojem lenochů instagramem, při cestě na oběd a z oběda. Ale nějak si říkám, že by se vám to třeba mohlo líbit. Koneckonců, teď se dá obědvat tak, že si koupíte Take Away a sednete do parku. Což není v tomhle počasí takšpatný. A takhle to tedy vypadá, když si po cestě na oběd a zpět všímáte okolí. Pro znalce, vše je foceno na Chancery Lane a blízkém okolí. Tak tedy nezbývá než dodat, Enjoy.
Jiří Krám
Once Upon a Time in London…
Takhle nějak začínají všechny pohádky. A proč vlastně ne. Londýn někdy jak z pohádky vypadá. Někdy mi přijde, že chodím úplně jinýma stoletíma. A to je docela zajímavej zážitek, tak proč se o něj nepodělit...
Jiří Krám
Zdrojový kód ke světu
Nepřestává mě fascinovat, jaký obrovský pokrok lidstvo udělalo za posledních 150 let. Pokud jste navíc neustále konfrontování s tím, že vedle sebe koexistuje 18., 19., 20. a 21. Století, začne vám něco docházet...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 24403x