Léčba odbory

Přestože mnozí vnímají odborářskou demonstraci spíše jako malé zpestření dění a berou na lehkou váhu fakt, že se odborům podařilo do Prahy dostat 40 tisíc lidí, dovolím si nesouhlasit. Když nyní dokáží odbory vyslat desítky tisíc lidí do ulic, a to se ještě nic nestalo, zůstává velkou neznámou, jak velký ten dav bude, až dopad reforem zasáhne reálně i ty, kteří teď neprotestovali. Ať již kvůli tomu, že se jimi necítí ohroženi, nebo si dopad reforem neuvědomují.

idnes.cz

Podíváme-li se jen o pár měsíců zpět, situace byla jiná. Společnost byla díky politice tehdejší sociální demokracie rozdělena na ty, kteří by z jejího vzestupu profitovali a na ty, kteří se cítili tím samým ohroženi. Jalbkem sváru byly co jiného, než peníze. Nebo spíše, kdo zaplatí to, co někdo jiný slíbí. V té chvíli se projevila velká nevole těch, kteří byli na straně – my to budeme platit – nikoliv však proti těm, kdo by pomoc měli přijmout, ale proti těm, kdo bez ptaní na jejich úkor hodlají sponzorovat tu druhou skupinu – příjemce slibů. Proto pan Paroubek a spol. utrpěl volební nevýhru, která jej zdánlivě katapultovala mimo hlavní dění. Proto si zřejmě mnoho lidí začalo myslet, že to, co společnost před volbami rozdělovalo, se nyní vyřešilo.
Možná by se i vyřešilo, kdyby…
Nezůstalo stále otevřené ono jablko sváru – ovšem tentokrát přehozené na druhou stranu. Problém je totiž v tom, že pokud sociální demokracie vylétla na vlně obav z dopadů krize, která však pro většinu lidí ve státním sektoru byla spíše vzdálenou hrozbou a nyní se tato hrozba nejen naplňuje, ale mnozí si uvědomují, že mohou prožít to, co prožilo mnoho stovek tisíc lidí v soukromém sektoru.
Hlavní rozdíl mezi soukromým a státním sektorem však je v tom, že ve státním sektoru dělá mnoho lidí, kteří akceptovali výměnou za jistotu práce nižší plat, než by si dotyčný mohl vydělat v soukromém sektoru. Bohužel však čím déle tito lidé ve státním sektoru pracují, tím více si na jistotu práce, o které se většině lidí v soukromém sektoru nemůže ani zdát, zvyknou. Nejsou připraveni na příchod na nemilosrdný trh práce, který neznají a mnozí z nich jsou na něm zcela neudatelní, protože mají za sebou třeba i mnoho desítek let na stejném místě, mnohdy na stejné židli a co hůř, často i s postupy a návyky, které kdekoliv jinde, než ve státní správě nebudou použitelné. Jelikož státní správa a majorita státní podniků a institucí, je procesně na hony vzdálena tomu, jak komerční firmy, které neživí státní rozpočet, ale skutečný trh fungují. Proto bude obrovská spousta lidí, kteří z tohoto kolotoče vypadnou, naprosto nepoužitelná, ne kvůli tomu co umí, ale protože se například v padesáti již nejsou schopni přizpůsobit něčemu ZCELA novému.

Ty rozdíly mezi generacemi jsou markantní i v soukromém sektoru, podnikatelé začínající v devadesátých letech mohou v dnešní době často mít zcela jiný typ myšlení, než jejich o dvacet let mladší kolegové. A teď si zkuste představit, jak velký rozdíl bude mezi člověkem, který patnáct – dvacet let seděl ve stejném úřadě, byl zvyklý na denní rutiny, mnoho let staré postupy a návyky, když nyní přijde do stavu, kdy se mu veškerá životní rutina převrátí.
Takže se to nejen nevyřešilo, ale….
Pouze se to dočasně odklidilo mimo zorné pole. Bohužel častým dopadem, kterého nádhernou ukázkou je pražská kampaň ke komunálním volbám, je pocit některých lidí, že vše může být jako dřív. Dokážu si představit, že některé obličeje politiků a mnohé velmi sebevědomé slogany o odpovědnosti a slušnosti zejména pak u politiků, o nichž byl napsán nejeden článek v novinách, mohou v mnohých lidech vyvolávat stejně „pozitivní“ reakce, jako nápadité slogany pod portréty pana Paroubka u jiné skupiny voličů během loňského léta. To, co si však někdo zřejmě neuvědomuje, že ta latentní nespokojenost, která minulý rok vedla k tomu, aby skoro 1,8 milionů lidí volilo jistoty a dalších několik miliónů hlasovala hlasy pro TOP09 a VV proti ODS, že se tohle celé nějak přes noc změnilo a párty může pokračovat, jako před deseti lety. Abychom však byli upřímní, na vině není jen přezíravost politiků a jejich krátká paměť, ale také obecný stav české společnosti. Ono totiž, pokud si někdo myslí, že když se v médiích denně vyskytují informace o tom, jak kdo někde zas koho podvedl, nemá toto žádný dopad, tak se mýlí. Má a velký!
Tento stav totiž způsobuje patovou situaci. Kdy na jedné straně jsou občané, kterým je denně předkládáno svědectví o tom, jak se kde krade a jak vše vždy projde. Většina lidí vnímá politiky, podnikatele a zaměstnance ve státní správě, jako někoho úplatného a apriori amorálně se chovajícího. Na straně druhé právě tento typ lidí je v politice, státní správě i podnikání nejvíce vidět. Tím vzniká výborný stav, kdy jedna strana o té druhé automaticky předpokládá, že je lump a tudíž ta druhá, nejen nemá zájem dokazovat opak, ale v atmosféře („stejně si myslej, že kradu, tak se nic nestane, když to nakonec udělám“), se zvyšuje pravděpodobnost, že krást opravdu bude a do politiky i na důležítá místa budou bráni jen lidé, kterým toto chování není proti mysli.
Chybí tu však podmínky, proč by se to mělo zlepšovat…
Pokud něco takového denně vidí ten, koho odbory pozvou na náměstí, nemá žádný důvod, aby to neudělal. Jelikož to, proti čemu protestuje je především arogance moci a pokud je arogance, nedůvěra a podezřívání ve všech stupních společnosti zcela běžnou normou chování, je pochopitelné, že zaměstnanec, který měl své jistoty a najednou mu je někdo narušuje, se cítí ohrožen, protože vnímá jako důvod ohrožení nikoliv ekonomické důvody, ale stav společnosti, která toleruje korupci a arogance je v ní nepsanou normou. Je tedy zřejmé, že čím více zásahů vláda udělá a čím více změn pocítí příjemci těchto peněz, bude se zvedat větší odpor a to odpor viditelný. A proč by je také měli přijímat, když se nevyšetřila jediná korupční kauza a všemi stupněmi jednání společnosti prostupuje arogance a nedůvěra?
Lze snad očekávat v této atmosféře, že ti jež mají přijít o práci, peníze a jistoty pokorně přijmou svůj úděl, vidí-li okolo sebe jen kolik korupce a arogance je přítomno v celé české společnosti? Problém však je, že tohle se nezmění, většina politiků i podnikatelů napojených na stát považuje za zcela samozřejmé, že dál bude párty pokračovat, jak byli zvyklí. Jen je otázka, jestli odboráři, kteří přijdou o zaměstnání, protože jejich úřad na nich hodlá ušetřit 300 tisíc, budou tolerovat, když ten samý úřad, který je vyhodil, vyplatí někomu jinému provizi pár milionů za protislužbu…
Osobně se domnívám, že tohle se jim asi platit chtít nebude.