Jaký je skutečný vliv blogů na politiku v ČR roku 2010?

Napadlo vás někdy, jak moc velká změna ve společnosti nastala díky blogům? Pojďme se teď na chvíli podívat na tento fenomén posledních let a jeho skutečný dopad do společnosti.

altervista.org

Blog. Každý z vás, kdo tu dnes jste tento formát viděli a četli, mnozí si i zkusili napsat, nebo jej píšete. Tento nový literární útvar umožnil psát komukoliv, cokoliv a to je hlavní výhoda i nevýhoda. Výhodou je to, že díky obrovskému počtu blogů opravdu funguje nezávislost a nekontrolovatelnost. Je to, dá se říct, taková mediální anarchie.
Díky tomu však také kvalita těchto textů je mnohdy na pochybné úrovni, jak kvalitativně, tak gramaticky, budiž příkladem mé blogy, které se mnohdy náhodou – jindy záměrně, hemží chybami stylistickými, pravopisnými, proti novinářské etice, objektivitě…atd. Proto jsou blogy tak vyhledávány i zatracovány, protože přináší reálný obraz světa, ne ten zkreslený přes média. Ale reálný!

Když totiž máte noviny, nemůžete u reportáže poznat, zda byl pisatel naštvaný, nebo zda straní jedné straně nějakého názoru. Naopak u blogu to tak je. Je neobjektivní, často jednostranný a mnohdy vyjadřuje osobnost pisatele. To by v novinách šlo těžko, protože by proti tomu samozřejmě například politické strany ihned začaly protestovat. Jenže blog? Takových je! Navíc ČR je ještě velmi malá proti spojeným státům, představa, že jste schopni vnímat téměř všechnu denní produkci serverů jako wordpress.com a dalších, je naprosto nereálná. V porovnání s Idnes, kde se to ještě stále dá docela rozumně velmi rychle projít vše.

Blogy nic nového pod sluncem!

Jednou z výhod IDNES je, že jeho blogy jsou LIDOVÉ. Pokud totiž porovnáte například s Aktualne.cz, které sice blogy má, ale ty jsou spíš VIP formátu – uzavřená skupina vybraných blogerů se sjednoceným fotem – a profi úpravou vzhledu blogu.
To zde je to jiné. Je to takové aténské tržiště, kde si každý může vylézt na koš a začít řečnit. Je to vlastně jen návrat do dob Starého Řecka, kdy takové veřejné řečení bylo součástí koloritu. Stejně jako v současné době blogeři, i starověcí řečníci, měli své fanoušky i odpůrce, kteří hodnotili jejich rétoriku a ovlivňovali jejich popularitu.

Umíte si představit něco takového v roce 1987? Vlastně to nebylo představitelné, ani roku 1994, museli byste být pozváni do studia pořadů – Kotel a spol. a tam v omezeném několika sekundovém čase řvát na politiky – „to je bordel, tajdle to. Jak zrovna vy si můžete….atd.“ Nešlo nic, nyní však každý den vzniknou desítky až stovky textů o různých věcech. Například na IDNES převažuje politika a aktuální události. Tím se z tohoto „média“ či lépe řečeno stovky médií, protože každý blog je zároveň zcela samostatné – neregulované a nekomerční médium, stává spíše otevřená networkingová platforma, kdy celé funguje jako sociální síť. Vytváří vazby mezi blogery (autory) a diskutéry (publikem). Takto koncipovaná platforma sebou nese i to, že přináší, někdy záměrně, velké kontroverze, které pak umožňují vskutku emocionální diskusi ve virtuálním prostoru.

Vlivné blogerské celebrity a hvězdy, opravdu?
Z blogerů se stávají veřejné osoby. Čím více píšete, tím více virtuálních přátel „leze“ na váš, dříve soukromý facebook, který se mění spíš ve „fanouškovskou“ a kolegiální síť, kde se začínají proplétat vazby soukromých a pracovních kontaktů s těmi virtuálními.
Blog má ještě jednu kouzelnou vlastnost a to je personalizace autorů. Nemůžete například znát poltické preference Václava Moravce, protože by to nebylo korektní a okamžitě by politické strany nepreferované napadly objektivitu, nicméně u blogera, naopak je profilace dobrá. Ve většině případů se totiž nejedná a o žurnalistu a tudíž snahy o objektivní pojetí blogů jsou z mého pohledu, poněkud hloupé.
Hrát si na žurnalistu je fajn, ale ne každý na to má. Mnohem lepší je být sám sebou a brát blog jako hru, ne jako svoje „zaručeně objektivní a nezávislé noviny“. To jsou kecy, protože pokud chci objektivní žurnalistiku, koupím si noviny, ty jsou regulovány standardy, které je odlišují od spontánní tvorby blogerů. Naopak blog má být neobjektivní, měl by být co nejvíc osobní. Jsme tu za sebe, ne abychom tu byly jako autority. To si může dovolit jen velmi málo lidí, protože psát objektivně není zas tak lehké, jak se zdá. První problém totiž je PROČ?
Tato zdánlivě divná otázka je, ale klíčem k pochopení. Proč budete psát objektivně, když a) to stejně neumíte, b) nejste novinář, c) vaši čtenáři to neočekávají, d) proč by potom existovala běžná média? Nemá smysl být objektivní, je třeba naopak být velmi neobjektivní a odhalit, co nemáte rád, koho nemáte rád. Blog je textová virtuální reality show a jako show to také musí fungovat, pokud totiž nefunguje show, nefunguje to celé.

Jenže má to vůbec nějaký reálný dopad?
To co se nedá odhadnout, a co prokáže teprve velmi blízká budoucnost, JAK MOC blogy hýbou s preferencemi politických stran. Ono jeden z důvodů PROČ je v diskusích tak rušno a proč některé příspěvky vypadají – hm, stejně, či účelově – je to, že všechny politické strany o blozích ví. Dokonce jedna nejmenovaná strana investovala nemalé peníze do monitoringu blogů, diskusí a to včetně technického vybavení generující náhodné IP adresy přispěvatelů, včetně jejich nick name. Otázkou je co jim to přinese. To uvidíme až po volbách.
Navíc, tak i ona nejmenovaná strana, stejně jako stovky tisíc firem před nimi zjistila, že to regulovat nelze. NIJAK. Vše co podnikají je pouze zásah, když už hoří, nikoliv požární prevence, jak si slibovali. Problém totiž je, že nový autor se může vylíhnout tak rychle, že prostě NELZE zareagovat. Přestože monitoring „známých firem“ pomáhá. Pravdou však je, že blogy jsou pouze ukázkou naprosto nerovného boje politických stran s blogery a diskutéry, který vždy prohrává. Jelikož proti sobě mají milióny uživatelů internetu, z nichž kdokoliv může napsat cokoliv.

Nicméně je nutno přiznat, že význam, blogů z hlediska CALL 2 ACTION, aby lidé šli skutečně někoho volit je velmi nízký. Příkladem mohou být mnohé malé strany, které ať si budou třepit hubu, jak chtějí, a karma poroste do výšin – vůbec nikdo negarantuje, že těch 50 karmovačů je dostane do parlamentu. U velkých stran to platí snad ještě více. Mohu vám tu stokrát vyprávět o tom, že máte jít volit ODS anebo TOP09, ale půjdete je snad kvůli mě volit?

Ne, opravdu nepůjdete!

A to je hlavní omyl, který dělají politické strany v nazírání na blogy. Přeceňují je! Blogy jsou totiž jen osobní deníčky, i když někdy mohou být politika či o politice, ale neznamená to, že jej kvůli tomu půjdete volit.

Možná je načase vrátit vnímání blogů, tam kam opravdu patří!
Jsou to osobní deníčky, ne vlivné médium, které nažene lidi k volebním urnám. Pokud se nestane zázrak ,v tomto státě vyhraje Paroubek, ale ROZHODNĚ ne kvůli blogům! Uvědomme si, že pokud by někdo opravdu měl volit podle blogů a Facebooku. Tak má ČSSD asi tak 5% a v parlamentu budou sedět Priáti s 25%, TOP09 35%, ODS s 25%...atd. takoví KSČM by měli 2%.
Jenže realita je úplně jiná. Blogy jsou žvanírny, které nemají reálně ŽÁDNÝ dopad. Stejně jako váš WALL na Facebooku, no tak co napsali jste, že nechcete Paroubka, deset vašich kámošů vám na to dá palec, jakože s tím souhlasí, pět jinejch napíše, pár nadávek, ale změní se něco?
NIC!
Důchodkyně z Ostravy ho stejně půjde volit, stejně jako nezaměstnanej závozník Pepa z Ústí. Nic s nimi nehne. Oni HO půjdou volit a bude jich dost.

Blog nepohne s preferencemi ani o píď!
Nejsme v Americe, tam je to jiné, protože měli kandidáta na prezidenta, který představoval, ponechme stranou, zda oprávněně, nebo ne, opravdovou ZMĚNU. Navíc….je tu jedna věc, kterou NIKDY věčně rozhádaní Češi nepochopí. Američané, když je průser, tak se semknou a jsou AMERIČANÉ, takže je možný zburcovat masy. Jenže v Čechách? Tady je každej línej, jak prase a polovině lidí je politika úplně jedno.
Navíc a to si řekněme zcela otevřeně, žádný z kandidátů, a to včetně malých stran by nepřinesl změnu status-quo. Sice se některý tvářej, jako, že jó, ale je to jen Facelift, případně tržní výklenek, který má sloužit jako výtah do sněmovny. (typická ukázka: „svatý boj vůči EU“) Vše to jsou JEN výklenky, kdy se strany vymezujou stylem – VONI = zlí, MY = hodní. K tomu se připojuje argumentace, protože (dosaďme libovolné). Tohle žádnou změnu status-quo nepřinese a proto já stojím za tím, co jsem napsal ve svém sprostém manifestu. Nečekám změnu, budu volit za sebe, toho kdo mě nejmíň sere. Ovšem, i když o tom napíšu sto blogů, s volebníma preferencema nehnu. A je to vlastně dobře.
Tudíž, milí drazí, nepřeceňujte blogy, je to jen drbárna. Takové vrituální tržiště, ale dokud se nezmění v dav, co se nasere a jde hodit vajíčko, či defenestrovat Lidový dům, vládu, prezidenta…atd., tak se nic nestane. Proč?
To je easy, protože jsem v ČR tady máme tradici v remcání, ne v revolucích. Blog je jen remcána, která tu byla vždycky. Jen je holt teďka víc vidět,….pač se z tý hospody přesunula na web.

----

A na závěr týdne, jedna veselá fotka z Facebooku, která opět nic nezmění, tak jako tento, či jiný blog... :)