Proč Česká republika potřebuje vojenské letectvo i Gripeny

Včera jsem nevěřil svým očím, když jsem si přečetl údiv jednoho místního blogera nad tím, k čemu Česká republika potřebuje 14 Gripenů. Chápu, že je předvolební kampaň, ale co je moc, to je moc. Nejsem příznivcem ČSSD, jak je o mě známo, ale populismus a lhaní v kampani má nějaké hranice a pokud to předvádí pravicový politik, je to obzvlášť ostudné!

vojsko.net

Asi bude dobré připomenout co má takové vojenské letectvo na starosti, když se dá na místním blogu dočíst takovéto perly.
„Mít uprostřed Evropy k akci připravených pár strojů je z vojenského hlediska k ničemu. Jediným vysvětlením je jiný, resp. vedlejší, efekt celé operace.“"Tehdy (ale ani dodnes) jsem neslyšel žádné skutečné strategicko vojenské důvody pro takové rozhodnutí."
"To, že 14 pronajatých strojů, z nichž jen polovina je připravena v bojeschopném stavu, letectvem v pravém slova smyslu není, ovšem nikdo neřešil."
Napsal vojenský "expert" a velký znalec vojenského letectva, a zcela náhodou politik, kandidující za jednu minoritní euroskeptickou pravicovou stranu. Pojďme si tedy alespoň rámcově připomenout, PROČ země jako Česká republika potřebuje letectvo a také PROČ potřebuje moderní stroje.
Základním posláním vojenského letectva totiž je protivzdušná obrana státu, který, zřejmě překvapivě pro některé blogery, může být napaden též ze vzduchu.  Aby ochrana země byla zajištěna, musí kromě jiného, mít odpovídající techniku v letuschopném a bojeschopném stavu.
Vzhledem k tomu, že vojenské letadlo má, stejně například jako auto, určitou technickou životnost, je logické, že po čase musí dojít k výměně, protože stroj už nedostačuje požadavkům na něj kladeným. Dalším problémem jsou náhradní díly. Každé letadlo, aby mohlo létat, potřebuje mnoho hodin pozemní přípravy a údržby.
Vzdušný prostor země může a je pravidelně narušován. Hotovost, kterou letectvo drží, má za úkol identifikovat narušitele. To může být často jen nevinný civilní letoun, který se nehlásí. Mohou to však být i vojenské a špionážní letouny letícími pod civilním označením.
V případě konfliktu, nebo eskalace napětí, například v době útoku po 11 září 2001, význam letectva ještě vzrostl. Jelikož bylo potřeba zajišťovat hlídkování nad strategickými objekty, například Temelín.  Není možné, aby tato země byla bez bojeschopného letectva, které, a na to Matějkové a spol. asi zapomínají, musí být kompatibilní se systémy NATO, kam patříme.
V rámci NATO máme navíc i další povinnosti, které musíme plnit. Nedávno se například naše Gripeny vrátily ze čtyřměsíčního nasazení v rámci programu Baltic Air Policing, hlídání vzdušného prostoru Lotyšska, Litvy a Estonska. Zde se střídají letectva států NATO, aby chránila vzdušnou hranici těchto států. Jen tak mimochodem za dobu, co tam naše stroje sloužily, došlo k 8 ostrým startům na narušitele. Většinou šlo o ruské špionážní letouny, nebo další vojenské, které zkoušely proniknutelnost vzdušného prostoru těchto státu, jindy šlo jen zbloudilý civilní letoun. (zdroj: Letectví+Kosmonautika, 9/2009)
Aby letectvo mohlo plnit své role, MUSÍ mít odpovídající vybavení. Vzhledem k faktu, že České vojenské letectvo bylo vybaveno sovětskými letouny Mig a Suchoj, bylo nutno, aby po začlenění České republiky do složek NATO, byly tyto stroje nahrazeny výzbrojí s ním kompatibilní. A to, jak systémově, tak logisticky. Je třeba chápat, že české vojenské letectvo je součástí většího celku a v případě konfliktu by bylo zapojeno do akcí po boku svých kolegů z dalších zemí.
Po pádu komunistického režimu, roku 1989, tvořily výzbroj letectva varianty stíhacích letounů Mig-21, Mig-23 a Mig-29. Posledně jmenované byly odprodány, mimojiné i z důvodu velmi nákladné provozu a údržby těchto robustních dvou motorových strojů, do Polska. Tam byly vyměněny za vrtulníky PZL W3A Sokol, které byly začleněny do letecké záchranné služby. Zde vykonaly obrovské množství práce pro záchranu lidských životů například při haváriích, nebo při povodních.
Stíhací letectvo, zajištující protivzdušnou obranu státu, mělo tedy k dispozici pouze letouny Mig-23 a Mig-21. Oba typy velmi rychle zastarávající a jejíž údržba byla velice komplikovaná, protože výzbroj a dodávky náhradních dílů, byly plně závislé na zemích bývalé SSSR. To bylo takticky velmi nevýhodné a bylo proto rozhodnuto, provoz Migů ukončit a nahradit je strojem plněm kompatibilním s NATO.  Ještě mnoho let po vstupu ČR do NATO však používalo české vojenské letectvo Mig-21, jako hlavní stroj zajištující protivzdušnou obranu státu. Jeho provoz  byl ukončen až 1. 7. 2005, v té době bylo tomuto typu již 43 let! Běžná životnost strojů v západních armádách je cca. 20 – 30 let.
Bylo naprosto nevyhnutelné, aby Česká republika našla náhradu za dosluhující Migy. Do úvahy připadalo více variant. Z nichž ty nejpravděpodobnější byly a) nákup strojů F-16 Fighting Falcon (těmi je vyzbrojeno v Evropě například Polsko, Nizozemí, Belgie, Dánsko, Norsko, Řecko a Itálie), b) Dále F/A-18 Hornet, původně námořní stroj (v Evropě je s nimi vyzbrojeno pouze Švýcarsko, Španělsko a Finsko), c) Dalším účastníkem bylo BAE s typem JAS-39 Gripen (používaných ve Švédsku a Madarsku). To je původně švédská konstrukce a její  výhodou byla nižší cena, i nižší provozní náklady, než u amerických strojů. Samozřejmostí byla i plná kompatibilita se zbraňovými systémy NATO, např. AIM-9 Sidewinder, AIM-120 AMRAAM...atd.
Letouny JAS-39 C a D Gripen byly zařazeny do výzbroje roku 2005, kdy začaly postupně nahrazovat letouny Mig-21, které do té doby létaly hotovosti. Od té doby také je české vojenské letectvo technicky plno hodnotnou součástí protivzdušného systému NATO. Do té doby, byla naše kompatibilita jen omezená. Naše starší sovětské stroje nebyly systémově, ani logisticky projektovány, aby kdy byly součástí NATO.
Protivzdušná obrana státu je NUTNÁ. Není možné ji provádět jinými, než pro tento účel určenými letouny. Domnívat se například, že by podzvukové letouny české provenience L-159 ALCA (ta zkratka mimochodem znamená „Pokročilý Lehký Bitevní Letoun“) by byly schopny provést zachycení narušitele na nadzvukových strojích, je čirá utopie. Stejně jako myslet si, že by dálniční policie vybavená Fabiemi 1,0 s maximální rychlostí 120 km v hodině, by měla šanci chytit frajera v BMW jezdícího přes 200 km.
Vojenské letectvo je nutné, pokud někdo tvrdí opak, měl by si uvědomit fakta. Nad Českou republikou, tak jako nad jakoukoliv jinou zemí v Evropě, je obrovský letecký provoz. Je nutné velmi pečlivě kontrolovat, zda někdo nevlétává do neletových zón, neprohánějí se nám zde ruská špionážní letadla podle libosti…atd. Úloha vojenského letectva je v mírových dobách zejména prevence. To by si lidé pochybující o jeho nutnosti měli uvědomit. To, že v naší části Evropy nebyla od roku 1945 žádná válka, ještě vůbec neznamená, že si můžeme dovolit nechat otevřený vzdušný prostor! 
Je legitimní ptát se, jak to bylo s kontraktem s Gripeny. Není však v žádném případě přípustné znevažovat práci českého vojenského letectva, pochybováním o jeho potřebnosti. Pokud tak navíc spekulativně činí politik, aby získal hlasy, je to populismus nejhoršího zrna!