Tohle je čtvrtá kapitola mé knížky Kačenka a drak. Pokud jste nečetli předchozí kapitoly, vratťe se na začátek.
Kačenka a drak
Jednoho dne, když už Kačenka byla mnohem větší, začala zjišťovat, že maminka nemusí být vždy s ní, a když má okolo sebe kamarádky, může s nimi objevovat svět. Maminka byla ráda, protože Kačenka začala být čím dál víc zvídavá, a jelikož ji hřálo sluníčko, dělala mamince radost.
Kačenčina zvědavost ji pomáhala s učením. Škola ji bavila, byla mezi vrstevníky a díky svému sluníčku uvnitř ji měli rádi okolo sebe. Když se Kačenka dostala do problémů, podívala se svýma modrýma očima plným slunce, lásky, čistoty a nevinnosti. A tak i v ten den, kdy se měla setkat s drakem, měla v sobě nevinnost a zvídavost.
Když tedy s kamarádkami vylezla na kopec, něco jakoby ji DNES hnalo k té věžičce. Došla až k ní, nic tam nebylo. Ale něco jako by ji drželo. Kačenka se rozhlédla, nic. Už chtěla odejít, když tu slyšela takový zvláštní hlas: Sss tadddy jsssseem sss.“
Kačenka se rozhlédla a trávě před ní seděl zvláštní tvor. Nikdy nic takového neviděla. Zeptala se tedy „Kdo jsi?“ Drak se na Kačenku zadíval, pohnul hlavou a pootevřel ústa, z nichž vyšel modrý plamen. „Kdo jsi?“ opakovala Kačenka zvídavě. „Ssss jáááá jsem jáááá sss,“ řeklo stvoření, které jako by existovalo a neexistovalo.
Kačenka se dívala zmateně na draka a opakovala: „Kdo jsi???“ Drak zmizel, zůstal jen zvláštní kruh spálené trávy v místě, kde jej viděla naposledy. Chtěla znát odpověď! Teď!
„Kačenko, Kačenko, Kačenko,“ ozývalo se volání kamarádek. „Kačenko, kde jsi?“ Kačenka byla potichu, slyšela volání, ale věděla, že někde tu je ten divný tvor. „Kdo jsi!?“ zvolala zvláštním hlasem, který dvanáctiletá holčička nemohla mít. Zněl strašně autoritativně.
„KDO JSI!?“
Opakovala Kačenka tím zvláštním hlasem, který jakoby ani nebyl její. Zněl zvláštně, jako by v něm byla ta staletí.
„Kačenko, kde jsi????“
Ozývalo se. Kačenka však byla fascinována drakem natolik, že skoro přehlušila přicházející bouři.
„KDO – JSI!“
Drak se najednou zhmotnil před ní a jeho průhledná křídla jakoby splývala s prostorem. Byl obrovský. Mnohem větší, než toho, kterého viděla.
„JÁ jsem TY!“
**** Pokračování zítra ****
Pokud se Vám knížka líbí a chcete se dozvědět jak vznikla, tady je odkaz kram.blog.idnes.cz/c/503642/o-lasce-snech-a-modrem-nebi.html No a pokud mi chcete něco k literární prvotině napsat zde je můj email jiri.kram@gmail.com
