Kačence

Od jisté doby říkám, co si myslím. Udělalo mi to obrovskou spoustu problemů. Jsem však tím, kdo jsem. A čím dál víc se za to nestydím. Jsi stejná jako já. Jsi prostě svá. A já ti za to děkuju,

Když jsem tě tenkrát v únoru poznal, nemohl jsem si pomoc, něco mě na tobě úplně fascinovalo. To jsem ještě netušil jaký dobrodružství spolu prožijeme. Vstoupila jsi mi do života, když vše bylo naprosto nalinkovaný a skoro si říkám, že nebýt tebe, bych dnes nebyl kdo jsem. Kačenko, je strašně zvláštní, že po tom všem ti řeknu zrovna tohle, ale je to pravda – dala jsi mi strašně zvláštní sílu, která tam dřív nebyla.

Děkuji ti za to. Vím, že  jsem udělal obrovské množství různých chyb a tím tě ztratil. Uvědomuju si však, že to bylo nutný. Neuměl jsem si vážit a tak jsem potřeboval dostat tuhle lekci. Vše se změnilo a mnoho věcí mě došlo a především jsem si uvědomil priority. Jasně, že jsi na mě teď strašně naštvaná. Dělám chyby a jsem mistr průserů. Jinej už nebudu. Jsem emotivní a neumím své emoce skrývat. Jinej už nebudu.

Ať je to všechno, jak chce, já mám jasno. Řekl jsem ti to tenkrát, když jsem mluvil s Valerií. Nikdy se to nezměnilo. Jsem na tebe hrdej, že jsi tak odvážná. A vždycky budu! Už se nikdy nestane, abych si tě nevážil. Jsi ta nejlepší žena, kterou jsem v životě potkal a já to vím. Vím to od první chvíle, kdy jsem se podíval do tvých poměnkově modrých očí. Říká se, že oči jsou oknem do duše a já tomu věřím. Měla jsi to v životě hodně těžký, ale já taky. Možná je to co nás spojuje. 
 
Ani jeden z nás jsme to takhle neplánovali a ani jeden z nás není zvyklej ustupovat. Kdysi jsem ti řekl, že budeme mít Itálii a ono to tak je. Teď teda máme tichou Itálii. Což mě přijde málo zábavný, jelikož já radši tu Itálii barevnou, sice občas s překvapením, ale prostě Itálii s životem! Oba máme rádi život a ta dolce vita se nám v první fázi teda moc nevydařila. No, co se asi dalo čekat! Zrovna u nás dvou! Jenže, moje uražené ego, nasranost a blbnutí má vždycky nějaký meze. A to, dokud si nevzpomenu, co pro mě znamenáš. Divná věc je, že kdybych na tohle jen pomyslel před pár lety, dám si facku a řeknu si, co to kecám! Jenže, ty jsi to celý nějak úplně změnila! Nějak si ze mě udělala lepšího chlapa, než jsem byl. Takže v tuhle chvíli ti musí být jasný, že to musela předtím bejt ještě mnohem větší tragedie!

Musím se přiznat Kačenko, že jsem strašně línej. Představa, že o nějakou ženu budu bojovat, byla pro mě roky vzdálená jako cesta na Mars. Já nebojuju. Já nepotřebuju. Ženskejch je, sám to nejlíp vím. No, jenže pak jako by se Bůh s Ďáblem domluvili a rozhodli se provést to, že nás dva – s našima povahama – svedli dohromady! Bylo to nejmíň pravděpodobný, co se mohlo stát! A byly by doby, kdybych to nechal plavat. Jenže, já touhle dobou minulej rok prožil ten svůj zvláštní příběh v Barceloně a strašně mě to změnilo. A možná i proto ty znamení neberu na lehkou váhu. 

Ono to s tebou dává nějakej zvláštní smysl. Je to však děsně zvláštní smysl. Došel mi teprve, když jsem minulej týden stál u vás před barákem Mikulově a rozhodoval se, co udělat. Ségra ti je hodně podobná, skoro jako bych viděl tebe. Teď, když tohle píšu, jsi někde kousek 200 kilometrů ode mě, ale i když tam jezdí ten bransonův rychlovlak – máme to k sobě daleko,  jak do Tokia. Možná i to Tokio je blíž, než co dělí nás dva.

Kačenko, posral jsem to. Vím to! Zkusím překonat svou pýchu, přebujelé ego a omluvit se. Takže to zkusím: omlouvám se. Jsem zvyklý všechno získat rychle. Neměl jsem nikdy trpělivost. Nejsem zvyklý čekat. Jenže ty za to stojíš! Sám si nerozumím, tak promiň nedokonalému chlapovi, že je – no prostě chlap. Na důkaz sám sobě, tímto dopisem porušuji slib, který jsem si před mnoha lety dal – nikdy o nikoho nebojuj. Jenže o tebe – musím. Takže budu! A jednou si tě možná zasloužím. A když ne, aspoň budeš vědět, že jsi mi za to stála tolik, že jsem zahodil svoji aroganci a ego a jal se obrátit celý svět – jen abych ti mohl říct to, co jsem ti říkal každý den. Ty víš jaký slova to jsou. Já je myslel vážně. Vždycky!