Pocta holkám od tyče

Když se řekne Česko a turisti jedni si představí Japonce snažícími se svými fotoaparáty snaží zachytit snad každý metr Prahy. Druzí Helmuta, v deset let starém Mercedesu vyrážejícího sežrat vepřové koleno s knedlíkem a marmeládou, které řádně zapije hektolitry piva, aby takto vybaven při cestě zpět do Reichu si zajel „užít“ za sto marek s Eržikou u příkopu.

Existuje ještě jiná turistická realita, která je sice po pražských ulicích vidět a ještě častěji slyšet, ale o níž se v ČR moc nemluví. Naopak podniky v dolní části Václavského náměstí a jeho bočních ulicích, často působí pro pražského kolemjdoucího jako záhada. 

Cesta do hlubin hříšníkovi duše

Řádně ochočený Český muž domácí se totiž většinou jen okolo poslušně proplouží s notebookem na rameni, aby jen spolkl nejbližší vchod do metra. A přesto, jak říkal Švejk, „přijde vobčas na člověka takovej moment, kdy je ke všemu hluchej a slepej“. A i u toho nejvzornějšího Pana Underpantolfa, přijde moment, například ten, kdy se otřepává ze zážitku, kdy jeho „Drahá“ (a to už výraz DRAHÁ rozhodně nabývá zcela jiného významu, než vyjádření lásky) s ním před pár hodiny mluvila jen prostřednictvím právníka, aby ten sedící po jeho pravici mluvil s tím jejím za něj. Po podobných zážitcích, nebo pokud se dotyčný vrátí ze služební cesty a zjistí, že už mu nepasuje klíč do zámku od dveří, se stává, že...vzorný muž začne řešit dilema.

Ano, jak správně tušíte, je to ono Nerudovské. „Kam s Ním?“ Jelikož po výborném zážitku klíč co nepasuje v zámku, noci v levném hotelu, nebo po podpisu pár papírů v soudní síni, nebo třeba jen po rozchodu s jinou co se ani drahou nestala, je třeba něco, nebo spíše někoho totálně vymazat z hlavy. Začne muž řešit, jak to vymazání provést.

Existují různé podniky. Problém některých však je, že sice tam je to „jisté“, ale....ten pocit už jen tam vstoupit a připadat si po nějaké akci typu „výlet k soudu“ jako naprosto zničený muž, který už nemůže ani padnout hlouběji. Což může ještě být umocněno pohledem na osazenstvo sedící znuděně kolem stolků kouříc jednu cigaretu za druhou a kde často dotyčný „rozhodnutý“ muž raději obrátí na patě a uteče. Mnozí tak objeví chuť Drahouška nebo Papriček. 

Není divu, že o této léčbě se ve světě ví a tak do Prahy proudí davy turistů, které opravdu památky nezajímají a holky u silnice už vůbec ne.

O kočičkách a jelenech a jiné příběhy

Nejdůležitější noc muže v životě je STAG NIGHT. Ta začíná dlouho před vstupem do míst neřesti a to důkladným plánováním průběhu večera, výběru vhodného oblečení (nebo spíš modelů – jelikož zejména obyvatelů našich ostrovů bývají vysoce kreativní co vše si na sebe pro tento večer může heterosexuální muž navléct). Ostatně, obyvatelé Prahy jistě znají jaké modely moji spolu-ostrované do Prahy jsou schopni přivést. 

Plán je důkladně probrán dávno předtím na seancích ve stoje u pinty kalného piva. Před nastanutím DNE D proběhnou horečné přípravy které se, podle plánovací nátury dotyčného mohou změnit v „operaci“ jejíž důkladnost a připravenost si nic nezadá s přípravou vylodění v Normandii. Narozdíl od pláže Omaha nezůstavájí po Stag Night ležet nikde bezvládná těla....i když, to by asi uplně přesné nebylo, tak to opravme, že narozdíl od padlých v Normandii se majorita Zombie pochodu do několika hodina do odletu znovu nějak vrátí mezi živé. No a ten zbytek se ve velké většině probere, když už personál easyjetu dotyčnou mrtvolu za pomoci kamarádů ujišťuje, že dál už to fakt nepoletí.

Než však tohle vše proběhne emailem, facebookem či jiným digitálními prostředky se svolala skupina účastníků stag night, která jede pomoc dotyčnému chudákovi „srazit parohy“. Ostatně od srážení parohů výraz stag night vznikl. Jelikož jak známo – jelen bez parohů už musí sekat dobrotu. A jelikož tohle je poslední noc v životě muže za níž už následuje jen poslední party, kde muž pozná, že výraz „Lord of the ring“ má zcela jiný význam, než si původně představoval a Lord není rozhodně mužského vzoru. Podobně jako se pak seznámí s tím, jak fajn je spát za huronského křiku malého stvoření co snad nemá jiný úkol než pořád jen něco vylučovat...co, jak ke své hrůze zjistí není uklízet vždy jen ženská práce! A pokud se mu zrovna ten výběr nepodařil, může zjistit, že ho může čekat další party za účasti právníka, kde se poslední rande s DRAHOU promění v další „nezapomenutelný zážitek“.

Tohle všechno parta podporovatelů nebožáka jenž dnešní večer má přijít o své paroží ví, nebo spíš tuší. A tak se pokusí tu poslední noc v životě muže prožít jinak. Aneb co není normálně povoleno se musí zvládnout podle časového plánu a finančních možností dotyčného ostrovana za 24 – 72 hodin. S čím však připravovatel itineráře většinou nepočítá, že sebe lépe Google Maps naplánované časy přesunu mezi jednotlivými body trasy (rozuměj pražských hospod) se mohou zdržet jelikož vždy se najde někdo, kdo zařve přes bar co si jako „Eight Jaeger Bombs“, nebo pokud se jedná vostřejší partičku, tak už někteří pražští barmani mohli zjistit , jak se připravuje „Leeds Handgranate“ a nebo jiné ostrovní varianty na podobné téma. Nebojte se, i tradiční české produkty jako „Bešrofka“, „Frrnet“ a samozřejmě „Slajvovize“ umí vykonat v ostrovním organismu své. A tak ať už pražská „křížová“ cesta těch zastavení má dvanáct, osm, nebo dvacet....všechny cesty nevedou do Říma, ale do.....

Jedné z nejoblíbenějších pražských destinací, které jsou slavnější než Orloj s Hradčanama do hromady. Jaká to bude záleží na Google schopnost dotyčné party, nebo zda je naháněč dotáhne do dřív do Papriček, Miláčka anebo do místa, které všem fanouškům Bonda signalizuje, že pokud někde je někdo se zlatými prsty, tak tam bude taky Pussy Galore. A o pussy, a vše co k ní patří tenhle večer je především. 

Než si Harry vzal Sally

Podobně jako po každé dobré předehře přichází hlavní číslo(a), podle nátury a peněženky dotyčného(ých), přichází finální shození paroží. Někdy to shazování je složité a podobně jako rozbolavělý zoubek je třeba množství asistentek do nichž se shazovatel a jeho družina zamiluje podobně rychle jako do pěkné sestřičky u zubaře...nebo kdekoliv jinde. Ovšem narozdíl od zubařského křesílka, či vyšetření konečníku gumovou rukavicí (nebo něčím horším) tady žadné nepříjemné překvapení nečeká. Ehm....pokud pomineme to, že dříve nebo později se druhý den po dostřízlivění rozspomenuvší shazovatel, či jeho podoporovatel(é) pronese fázi, kterou rozumí snad jen někdo, kdo na britských ostrovech a v mužské komunitě strávil nějaký čas. „what is the damage?“

Ono, damage tam většinou bývá jelikož, jak majorita výletníků zjistila, nebo zjisťuje z nějakého důvodu ta plastová věc s názvem VISA není bezedná jako Marušcina slánka z pohádky a těch „thirty quid“ co se včera zdálo tak levných možná při opakovaní a dalšími „upgrady“ umí vytvořit zajímavou damage co při pohledu do aplikace s názvem NATWEST nebo jiné dotyčný komentuje slovy „Holy S @*t!“ A pro vás co moc anglicky neumíte, věřte, že výraz Holy – svatý má v angličtině mnoho výrazů podle toho s čím je spojen. Pokud například dotyčná věta je zakončená výrazem „crap!“ A ten vykřičník je slyšet, rozhodně to moc s náboženstvím nemá společného.

Na druhou stranu, až se druhý den posbírají mrtvoly a nastává jakási tichá proměna osazenstva zombie filmu v něco jako lidi. Jen nejhorší případy většinou raději mají přes hlavu „hoodie“ a budou nejtišším hostem jakéhokoliv podniku. Druhý den podle nátury a stavu „damage“ ve všech směrech probíhá většinou pomalým rozjezdem. Nicméně je pravda, že reprezentanti britských ostrovů bývají poměrně trénovaní a není tedy nezvykem, že i když část výpravy hyne najde se pár jedinců jimž, jak zázrakem, předchozí dýchánek, co po sobě zanechal tolik mrtvol, že by Mengele záviděl, nevadí konzumovat k „snídani“ ve dvě odpoledne pivo a whiskey.

Tito tahouni navíc působením síly své osobnosti a zejména nesmlouvavým apelem na nejstarší mužskou hláškou na světě „Nekecej, že nemůžeš tohle přece ještě vypít zvládneš. Nejseš přeci sr.čka!“ A tak se dříve či později osazenstvo teamu tentokrát už většinou bez uniformy jelikož poblité triko s utrženým rukávém většinou moc dobře nevypadá – o vůni nemluvě, se znovu vydá objevovat krásy Prahy.

Jako majorita turistů si půjde „když už jsme tady“ obhlédnout věci typu Pražský hrad, Staromák......aby se některým při příchodu k řece Vltavě začala ta divná voda zdát nějaká povědomá. Aby následovala oblíbená věta jakékoliv stag night (jíž se říká uvědomění nebo tak podobně), kdy dotyčný začne „matně“ poznávat určitá pražská místa a v hlavě se mu neodbytně začíná tvořit otázka, která je rozdílná jen podle toho, kdo je tím osloveným komu je tázavým tonem řečeno „Steve....did I.....yesterday....here??“ nebo podobně jinak zajímavě zformulovaná tichá až diskrétní (což jde po dvaceti pivech a deseti panácích) ne zrovna snadno, věta určena jen jedinému posluchači a na níž záhy odpoví nejen dotyčný....ale jak se zdá snad celá ulice.

„Yes mate!!!!“ zařve skupina a dá se do strašného řehotu, že to přehluší i japonské cvakání spouští. „Yes mate!!!! You f@ck*ng did and…” jelikož při každém takovém rozhovoru vždy je nějaké AND....jež začíná dotyčnému spojovat jakousi zajímavou řadu...událostí......jež má zvláštní slet....jakési drobné střihy a ty po většinou vypadají.....“beer, beer, pint, beer, something, something, OMG, beer, pint, WTF, OMG, beer, tits, beer, shot, shot, HOLY....,, pussy, more pussy, shot, shot, cunt, pussy,...tits, twat, more tits, twat, something, something else, OMG, I have no f@cking idea what was THAT, did I???, really??, HOLy cccr.p excuse my French…., beer, something, shot, probably more, shot, tits or double tits, whatever, pussy, something, did I?, NO!

“No….it can’t be true!!? Or? F@ck!...” zakončuje většinou rozvzpomenuvší „oslavovatel“ svůj projev, když mu za huronského řevu, který přilákal už i dav Japonců fotící si tu zajímavou skupinku ukazující dole k řece „asi na nějakou památku“....kterou by laskavý pozorovatel mohl identifikovat jako místo, kde vybuchl Leeds Handgranate, kdyby tušil co to je, nebo kde bombardér značky Jaeger dal dotyčnému křídla a pocit, že je schopen co by Ježíš procházky po vodě....což jak si začíná vzpomínat nebyl úplně dobrý nápad u Novotného lávky v pět ráno v lednu  Vltava fakt není žádná hotelová výřivka. 

Při další cestě Prahou pak do „raději“ černých brýlí a „hoodie“ zabalen „nenápadný“ turista co DNES URČITĚ v Praze není....a jež začíná chápat proč se na něj osazenstvo hotelu tak „zajímavě kouká“, se dozví další podivuhodné příběhy z návštěvy Prahy. Ne! Tento večer proběhne vše UPLNĚ jinak!!! To ví!!!! Je o tom asi na milion šest procent přesvědčen, aby za pár hodin ....stojíc nahý u tyče za obřího řetohu osazenstvo šantánu se nechal ZASE nějak ukecat a už zas.....ale co co STAG NIGHT je jen jedna.

A tak následuje zase seznamování se s novou Pussy Galore, Honey Rider, Dr. Molly Warmflash, Elektrou King, Tatianou Romanovou aby potkal Camilu Montes a beznadějně se zamiloval....jako do jakékoliv v předchozích minutách, hodinách....a už to jede na novo. Zas budou další Windows, ale narozdíl od verze 10 tyhle rozhodně nebudou zdarma a „damage“ to udělá jako, jak kdyby zapoměl pět let instalovat service pack. Ale...co je STAG NIGHT!

A vo tom to je!

Nemusí být jen stag night, ale jsou dny v životě muže, kdy prostě ty holky potřebuje. Proč? No to je jednoduché. V určitém věku, a já se k této skupině již také chtíc nechtíc musím počítat, je nápad po klasické pitce s kamarády půjdeme na diskotéku....ne úplně rozumný. Jelikož, co si budeme povídat vstup do míst, kde si muž určitého věku připadá jak pedofil v mateřské školce není pro každého. A tak, pokud alkohol nezahnal DRAHOU, nebo třeba jen nějaký jiný zážitek do minulosti, anebo jak se ví....když je chuť a prostředky. Praha skýtá zajímavé možnosti. Navíc holky v Papričkách si rádi pokecají česky. No a jsou dny kdy, to pokecání s polo oděnou slečnou ...není zrovna na škodu.

Sice bude ten lady drink něco stát, ale rozhodně ne tolik jako koukat hladově přes stůl na dámu o níž jste si sto procentně jisti, že její cíl koneckonců v rubrice „vážná seznámení“ ani jiné být nemohou je odkládat ukázání postavy bez šatů a další příjemnosti....ještě na hodně dlouhej běh....co bude stát sakra večeří. Jelikož tohle je přece VÁŽNÝ. Takže pokud u vás za mírně dražší drink sedí polooděná příjemně vonící slečna, co ji máte live, a ne jako obrázek z fotogalerie na facebooku, kde se snažíte odhadnout jestli ta postava z galerie „Chorvatsko 2009“ je furt ještě aktuální....nebo to bude pěknej průser, je to celkem fajn. 

Navíc kromě pokecu se nabízí různé další dodatečné možnosti, jež by při prvním rande s „počestnou“ ženou opravdu byly pěkně vzdáleny. Ano je to jen na pár minut, ale je otázka jestli je lepší provést to, co můj italský kamarád nazval „To je jako když máš hlad a vlezeš do restaurace, kde se promenáduje spousta hamburgerů. A ty si jeden vybereš a on před tebou začne tančit. Ukáže ti vše co má, nechá tě přivonět a ty máš ještě větší hlad – aby v nejlepším ti řekl. Pěkný co? Nic. Čau.“  Jenže i tohle je někdy lepší, i když je to jen ukojení vizuální než nic.

Samozřejmě, že existují různé typu klubů, kde se dá pořídít mnohem více, ale ˇat už si vyberte jakkoliv všude to končí stejně. Pusa na tvář, nebo na jinam, ať už se předchozí minuty nebo desítky minut dělo cokoliv...a ahoj. Pravda je, že na rozdíl od takových těch míst, kde se pak chlap několik týdnů chodí mýt a říkat si....ty vole, kam sem to zas vlez...jsou místa jako Papričky bez rizika. Jelikož, jak pronesl památnou větu kamarád „přes rifle ji ho tam fakt nezasuneš“. A tak Miláčkové, Papričkové a Zlatoprsťácké terapie ať už je Pussy Galore sebekrásnější většinou končívají poměrně nevinně. Pokud tedy nepočítáme „damage“ peněženky anebo jako v případě Stag Night návštěvníků fakt, že na mobilních telefonech kamarádů je zachycen Steve u tyče jak jej právě svléklo duo striptérek za huronského řevu celého Peppers. A vo tom to je. Prostě zábava, žádná nuda.

Blondýnky něžné

Nestydím se za to, že ty holky od tyče mám rád. Baví mě a nebudu se tvářit, že jsem tam byl jen jednou a náhodou. To by bylo pokrytectví a to se UK nenosí. Naopak, tady v Londýně se mě totiž stává taková zvláštní věc, kdy vlastně ta hrdost na to, že jsem Čech je docela velká. Tak jako včera.

Dal jsem kolegům v práci vouchery, co jsem dostal od známých z nejmenované hotelové sítě, která jim poskytuje slevu ubytování. Předal jsem vouchery a všichni byli nadšení. Nejlépe však vystihuje britský vztah Praze tento rozhovor s nejmenovaným kolegou. Ten mi řekl:

„Jo a mimochodem, díky za ty vouchery. Já mám prahu MOC rád!“ Jen jak to vyslovil, hned jsem věděl, kde se ta obliba Prahy zrodila. Takže jsem svou frází, co už jsem se v Londýně naučil používat, když mi někdo s širokým úsměvem vypráví, že „ZNÁ“ Prahu“ takže jsem ji použil i teď. „Darling?“ A samozřejmě následovala klasická odpověď, „Darling. Yes and Peppers too!“ a zbytek věty už nemusel ani dodávat. „To víš měl jsem v Praze Stag Night.“

Takže milé dámy, slečny a paní, které zpříjemňujete nám slabší půlce lidstva život, díky za to, že nejen jste tak fajn, ale i za důslednou reprezentaci České republiky. Stag Night je opravdu nejdůležitější noc v životě chlapa, zejména pokud už jinou mít nikdy nebude. Tudíž vy, které jste tu noc udělali nezapomenutelnou a váš v obraz v hlavě tam zůstanete. A tak až jednou budete na Silvestra brečet u lahve šampaňskýho, co jste to se svým životem provedli, když jej trávít v klubu. 

Vězte, že jestli vám chybí láska, tak jen ten večer se do vás platonicky zamilovala aspoň sto chlapů. A jen za pár příštích dní se najdou desítky těch, kde váš obraz v hlavě mnohem déle, než obraz vlastní DRAHE manželky a budou chvíle, kdy to budete vy, kdo často v těžkých chvílích se zjevíte a budete mu připomínat, že tenkrát....při té Stag Night, nebo jen tak při návštěvě Prahy vás potkal. A jelikož ta vzpomínka nebude mít žádné negativní konotace jako „trojka“ s právníkem, nebo desítky hodin asexuálního  povídání si při drahých a hyper nudných večeřích, co dělá její čokl. Budete to vy, jejíž obraz zůstane mužovi vpálen jako hologram do mozku. Ano, jistě vás nahradí další a další. Pokud však ten „private dance“ byl nezapomenutelný, nezapomene na vás. 

Vy jste totiž bohyně a buďte na to hrdé. A já vám děkuji za všechny nás hříšníky, že jimi jste.