Naše znovu sjednocené království

Děkuji. To je asi jediné slovo, které mě po včerejšku napadá. Ano, nebudu zakrývat, že jsem uniosta a mám radost, že země, která se stala mým druhým domovem zůstala v celku. Proč se pokusím vysvětlit v dalším textu. Myslím, že nejen já, ale všichni, kdo považují tuto zemi za svůj domov, jsme si museli odpovědět na otázku, co pro nás Spojené království znamená.

theguardian.co.uk

Přestože, tak jak je to v UK zvykem, nebylo ono napětí, alespoň tady v Londýně tolik znát, dalo se vyčíst mezi řádky. Často to byly jen jakési slovní, a tak jak je zde zvykem, spíš humorné narážky. Například kolega se chystal na služební cestu do Glasgow a hned mu někdo poradil, aby si nezapomněl pas. Podobně to bylo i televizi a debata se vedla typicky BBC korektním způsobem, který byl narušován tím, že v humoristických pořadech, jako Mock the Week a další, se začalo téma samostatného Skotska vyskytovat čím dál častěji. 

Když realita udeří naicionalismus do tváře

Problém nás žijící mimo Skotsko byl v tom, že jsme si velmi dobře uvědomovali, že tohle je nějaké „o nás, bez nás.“ Proč?

Jelikož rozhodnutí Skotů nebylo jen o nich. Pokud by řekli YES, změnil by se život nás všech. Ano, paradoxně Anglie a všichni co v ní žijeme bychom na tom nejspíš velmi vydělali, alespoň krátkodobě. Naše ekonomika by byla silnější, než to, co by zbylo ve Skotsku. Koneckonců, co zřejmě urychlilo úspěch NO kampaně bylo to, že se debata poslední dva týdny stočila k ekonomickým dopadům. A ty by opravdu pro Skotsko mohly být pekelné. Základem byla hádka o libru. Alex Salmond sice Skoty ujišťoval, že by jim zůstala libra – jenže tohle nadšení nesdílel nikdo kromě něj. Problém libry je totiž v tom, že na rozdíl od umělé měny typu Euro, je naše měna přímo propojená na rozhodnutí jedné vlády – nikoliv, jako v eurozoně, že si každá země plánuje sama. A jelikož všichni víme, že libra v moři nestability je něco co opravdu máme rádi, představa Skotů, že by mohli taky mít vlastní měnu, nebo nedej bože Euro, nebyla úplně lákavá. Ono sice Edinburgh, kdysi byl finanční centrem světa, jenže to bylo o několik století dřív. Přestože Nicola Sturgeon a Alex Salmond neustále ujišťovali, že přece Skotsko je silná země a tohle zvládne.

Lidé byly vystaveni úplně jiným informacím. Ty přicházely především z ekonomického tisku. Šéf centrální banky ujistil, že jeho úkolem je stabilita měny a není tedy v jeho zájmu ji dělit na nějakou britskou a skotskou verzi. Navíc, jak se začalo velmi často připomínat, tady opravdu nebyl právní základ na to, aby libru mohl používat nějaký stát s vlastní fiskální politikou. Začínalo být tedy jasné, že pokud by YES zvítězilo, nastala by bitva o měnu. Salmond by se sice snažil libru získat, jenže neměli proto oporu v zákonech a bylo čím dál tím víc zřejmé, že Skotsko by muselo mít vlastní měnu. Deník City A.M. pár dní před referendem zveřejnil odhad analytiků, že by Skotsko potřebovalo sto miliard liber, aby si mohlo měnu postavit. Jinak by nastal jeho ekonomický propad.

Too Big to Bail

Další hřebík do rakve nezávislosti byl fakt, že Skotsko je mimo jiné sídlem mnoha super důležitých finančních institucí. Například RBS (Royal Bank of Scotland). Což je jedna z největších bank na svět spravující přes 1 bilion liber. Navíc je to jedna z nejstarších světových bank založená v roce 1727. Problém této banky však je, že je to banka technicky vlastněná britskou vládou, protože to byla jedna z těch „too big to fail“, která byla zachráněna z peněz daňových poplatníků, jelikož kdyby padla RBS, bylo by to horší, než Lehman Brothers.  Tudíž, Královská skotská banka, není skotská, ale Britská, jelikož v době záchrany byla Británie jednotná nedá se určit co jsou peníze Skotů a co zbytku Unie. Navíc, stejně jako každá z mocných systémových bank není vázána na nějaké místo, ale může přenést své sídlo kamkoliv, kde jim to legislativa dovolí. A tak RBS, stejně jako další systémové skotské instituce, řekli před referendem jasně, že pokud bude Skotsko samostatné  - změní sídlo na Londýn. Což není žádný nacionalistický trik z pohledu Británie, tohle je realita, protože Londýn je finančním centrem světa a tudíž se zde sbíhají americké, japonské, evropské a další investice. Pokud by skotské banky byly někde mimo tento tok peněz snížila by se jejich hodnota a pokud například spravujete 1 bilion liber tak vás pokles o pár procent dost trápí, jelikož taky by se ten kapitál mohl sebrat a přejít ke konkurenci. Pro zajímavost HDP České republiky je 174 miliard liber. Když si tedy představíte banku co spravuje šestkrát tolik, legrace jde stranou.

Další problém byly penzijní fondy. Opět obří zdroj příjmů pro skotskou ekonomiku. Edinburgh je domovem firem typu Standard Life. Což je opět firma co spravuje maličkost -  195 miliard liber investic. Majorita z nich jsou investice do penzijních fondů, které jsou v Británii povinné jelikož zákon vám ukládá vložit minimálně 3% do penzijního fondu. Tudíž opět firmy typu Standard Life spravují penze pro celou Británii.  Představa, že by Standard Life zůstal za hranicemi v zemi co by zřejmě ani nemohla mít libru – byla opravdu nemyslitelná. Tudíž Standard Life a další, okamžitě ujistili, že pokud projde YES vote, oni se stěhují za hranice. 

Podobně navíc reagovaly supermarkety jako ASDA (něco jako britský LIDL). Ty celkem suše oznámily, že pokud Skotko bude jinou zemí, zvýší se jim náklady jelikož budou operovat ve dvou zemích, což znamená zdražení. No a jelikož stejné prohlášení učinily mimo Tesco všechny ostatní supermarkety. Skotsko vědělo, že je čeká zdražení.

Alex Salmond a další se samozřejmě pokoušeli vše svádět na předvolební boj apod., jenže realita se začala ukazovat. A to ta, že na jedné straně jsou politické ideje a sny, ale realita je dána propojeností ekonomiky z 300 let. No a jelikož Skotové jsou známí tím, že když jde o peníze, jdou žerty stranou. Projevilo se to i teď. Místní nacionalista sice měl velký úspěch, jelikož se mu podařilo nadchnout lidi pro myšlenku samostatnosti. Nicméně majoritě došlo, že sny a řeči politiků jsou jedna věc, ale o tom, jak na tom bude Skotsko po ekonomické stránce, rozhodne mimo politiku – na finančních trzích. A představa, že sice budou Skotové samostatní, ale přijdou o libru, banky, penzijní fondy a ještě zdraží základní potraviny a jediná vidina je čeká je žebrat na finančních trzích ať někdo koupí jejich dluhopisy, zatímco budou pozorovat, jak se jejich našetřené majetky zmenšují díky propadu hodnoty způsobeným odchodem z libry, nebyla lákavá.

United again, at last...

Není divu, že se jim do toho nechtělo. Nám se zas moc nechtělo, riskovat to, co se stane, když Británie po 300 let stabilní velmoc stane ukázkou nestability. Co by se vlastně stalo s naší pověstí na finančních trzích? Co by se stalo, kdy najednou Francie byla větší, než my a byli bychom v Evropě, ale i ve světě, degradování z jedné z největších a nejmocnějších zemí na zemi kalibru Belgie? A v neposlední řadě tady šlo také i o bezpečnost. Teď jsme jeden velký ostrov ze všech stran chráněn společnou bezpečnostní politikou. Co by se stalo, kdy ty vlny nelegálních imigrantů našli novou cestu, jak se sem dostat přes zemi, která by měla obří ekonomické problémy, a tudíž by podobně jako Řecko, měla problém zaplatit ochranu svých hranic? Navíc by se musela znovu přihlásit do EU, takže bychom měli vedle sebe zemi, která by byla mnohem snadněji dostupná těm nelegálním uprchlíkům co se několikrát denně zkouší z Calais dostat sem.

Hlavní heslo NO kampaně znělo – Better Together (Lépe spolu). A já s tím plně souhlasím. Proto děkuji Skotsku, že jsme zůstali jedna země. Thank you!