Historie umění ve třech barvách

BBC mě naučila dívat se na svět jinak. Nejsem zrovna žádný umělec, ale BBC umí ty věci podat tak zajímavě, že u toho to skoro řvu radostí, jak mě to inspiruje. Minulý rok jsem podlehl několika lákavým ukázkám z pořadu -  A History of Art in Three Colours. Viděl jsem všechny tři díly GOLD, BLUE, WHITE. A musím říct, že ta zkušenost byla life changing. Proč? Protože se od té doby dívám na svět úplně jinýma očima. A příroda jako by mi přesně tyhle tři barvy stavěla do cesty. Pamatuju si, že GOLD je, jak Egypťané věřili slzy slunečního boha. Modrá je všude okolo nás, ale vždy tak nějak "out of reach". Bílá pak není tak čístá, jak si ji představujeme.

Někdy mám pocit, že hezké počasí v Anglii se chová přesně podle těhle vět. Ano, modrá - je skutečně všude okolo nás, ale jak jsem si uvědomil, když jsem ležel na trávě ve Wimbledonském parku a díval se na to kýčovitě modré nebe nade mnou "somehow out of reach".

Podobnej pocit znám z letadla, kdesi vysoko na severním mořem, když jsem teď pár měsíců musel lítat týdně vedle do Belgie jsem si uvědomil - popíjíc čaj s citronem (neb Air France dává citron a nikoliv jen mléko), že to co je okolo mě někde kolem 5000 metrů je opravdu přesně to, co jsem viděl v tom dokumentu. Z výšky 5000 metrů vidíte modré nebe - je všude okolo vás …., ale "somehow out of reach". Na tom nebo jsou často bílé šmouhy mraků. Často ty mraky mají zlatavé okraje.

Jenže, také ty bílé mraky mohou být velmi nebezpečné. Sakra, někdy si říkám, že bych chtěl vědět o konstrukci letadel míň, než vím. Sice se nebojím lítat, ale pokud víte jak vypadá mrak uvnitř a co to dělá s trupem letadla - já vím, že jsou stavěná na to, aby to zvládla, ale stejně jsem to první já, kdo při pohledu na ty mraků si dotahuje bezpečnostní pás a dává pryč kafe. Ano bílá - není tak čistá - přestože, tak vypadá.

Zlato, ale ano to je přece všude kolem nás. Jen někdy se objevuje strašně zvláštně. Pamatuju si, jak jsem někde na hranicí severního moře a Holandska uviděl zlato. Bylo opravdu způsobeném slunečním bohem, který prostě vzal zlato a pozlatil celou tu obří vodu pod námi. Všechny jiné barvy jako by neexistovaly. Sluneční bůh.

Ano, Modrá je opravdu barva jež byla privilegovaná a rozumím proč měla církev monopol na tuhle barvu jen pro Pannu Marii. Modrá je zvláštní barva a je to barva snílků, co leží na pláži a dívají se na to modré nebe nad nimi. Rozumím proč to chtěl někdo imitovat. Chápu proč jsou mnohé sochy bílé a proč u nich mám rozporuplný pocit, Jakoby bílá byla dobrá i zlá, je to něco jako stav nula - nikdy nevíte, jakou hodnotu ta proměnná nabyde.

Slzy boha slunce? Nikdy jsem nebyl na klenoty, ale když v muzeu spatříte zlaté mince…a pak se o pár měíců později díváte na moře, které se proměnilo v jakési zlaté zrcadlo, víte, že je to pravda. Zlato jsou slzy boha slunce. A vlastně tyhle tři barvy daly vzniku všemu co známe a třeba ta krajina pod vámi, když přelétáte Essex a vidíte ta pole a zelené plochy vše nějak jakoby abosorbuje ty tři barvy. Vlastně i půda je mixem zlaté, bílé a modré.

A proč jsem si na to vzpoměl dnes? Protože se mi to stalo nedávno znovu. Lehl jsem si na pláž v Great Yarmouth a díval se na modré nebe, na bílé okraje zpěněných vln moře v němž se obráželo zlatavé slunce, které jako by pozlacovalo svět písek kolem mě. Možná, kdybych žil v sedmnáctém století vezmu do ruky štetec a budu chtět tohle věe nějak zachytit. Možná jako staří mistři, které jsem potkal v Rijksmuseum v Amsterdamu. Možná ano, možná ne. Nevím, třeba bych se cítit zahanben stejně jako dnes nechápavě dívám na Rembrandta. Těžko se to popisuje, ale věřte mi, že až jednou stanete před Noční hlídkou a jinými plátny té doby něco se změní. Ten svět jakoby nezmizel, je jen znehybnělý.

Tak jako na vás dýchá ta dívná úcta nebo pocit, či to vlastně je, když se díváte na to světlou věž Norwichské katedrály proti modrému nebi. Jakoby ji něco zlatilo. ….GOLD, BLUE, WHITE.