Český olympijský dům v Londýně autobus, medaile, holky a pivo
Začnu tím, co vás čeká před vchodem. Jdete takhle po Islingtonský Highstreet a kousek od metra Angel, což je pro ty kdo by se sem chystali Notrhern line (černá), vás čeká něco, co prostě nepřehlétnete. V celým to mega chaosu londýnský klasický super rušný ulice, kde se hrnou davy ze všech stran a na silnici je změt aut a červenejch autobusů, vás najednou něco flákne to obličeje....
A pak se začnete smát, nebo, jako mnnoho kolemjdoucích na to jen fascinovaně koukat. Ozve se „aaaeeeeerrrrr“ a červený svalovec se vzepře. Mezitím se lidi zastavují smějí se a samozřejmě fotí, natáčejí, házejí na twitter, facebook, instagram, you tube no prostě klasika 21 století. Z červenýho autobusu je hit. A někteří na to umí čekat – jelikož si mezi klikování dává, za oddechování pauzu, i několik minut. Hashtag #londonbooster, jak se tohle černýho dílko jmenuje, na instagramu docela frčí.
Kdyby to bylo jen taková samoúčelná sranda, tak by to moc nepomohlo, jenže tohle je náhodou vymyšlený naprosto geniálně. Jelikož ten autobus klikuje vedle báráku, kde je obrovská česká vlajka a velkej název CZECH HOUSE. A tak, se opravdu černýmu daří nalákat davy do našeho baráku. Fakt si myslím, že nebejt tohole, na co se lidi z celýho Londýna jezděj mrknout, že by český dům tak plnej nebyl. Jelikož to co mě překvapilo nejvíc je, že lidi tam jdou, i když vstup stojí 5 liber.
Jo a kdyby jen Češi. Českej dům je kromě Čechů doslova narvanej Britama, Polákama, Maďarama, Slovákama...apod. Celý je to asi o tom, že českej dům je fakt výborně udělanej a černýho červenej autobus má jednu velkou výhodu. Jakmile se u něj někdo zastaví, což je furt, hned k němu přiběhne někdo rozdávající létaky na českej dům a přesvědčí ho, že tam má cenu jít. No a fakt to funguje. I když teda samotnýho mě pár věcí překvapilo.
Tak prvně absence český kuchyně. Sice je ve druhým patře nějaká naprosto prázdná česká restaurace, kde není ani obsluha, jen prázdný stoly. Takže jediný český jídlo, co jsem si dal hned vedle, byl řízek s bramborem a okurkou. Ten tam mají Číňani, který tam jednou normální britskej fast food s jediným českým jídlem - řízek. Když jsem pak rozmlouval s osazenstvem domu, zjistil jsem důvod, proč je česká hospoda prázdná. Nějakej blázen, co v životě asi nebyl v Londýně, nastavil ceny jídla na jednotnou cenu 17 liber. Což je vtipný, protože v normální restauraci jídla, co Britové znají stojí jídlo maximálně 10 liber. Za 17 liber se chodí papat do super luxusní restaurace. Takže guláš za tuhle cenu, to je jak prodávat párek v rohlíku v Praze za sedm stovek.
Druhá věc byla cena piva. 4 libry – mazec. Jenže, tohle narozdíl od jídla funguje. Jelikož cena je posazená sice prémiově, ale rozumě. Pivko v City, kde je to víceméně nejdražší, stojí 3 – 3,50 libry, takže 4 libry je ok. Navíc český pivo Britové znají ze stag night v Praze. Dobrá taktika a funkční, jelikož co tomu dává tu správnou atmosféru, je ten hospodksej styl. Prostě tentokrát to nějakej vědátor moc neřešil a fakt pochopil, co znamená Česko. Takže, pivo, hezký holky a zábava. A tak se vlastně celý to patro tváří jako obrovskej klub, kde je všechno, velkej dlouhej bar, chillout od ČEZu (díky v těch polštářích se fakt dobře leží), pódium, kde se objevují hvězdy Olympiády, hrají kapely, plážový lehátka, kulečník, xboxy, fotbálek (no nekecám, to byste koukali, jak to Britové hnedka pochopili, co s tím) a televizní studio.
Je to výborně řešenej prostor, kterej fakt dobře funguje a perfektně propaguje republiku. Britové se sice přišli mrknout, jak hraje Murray, ale pijou u toho český pivo, všude slyšej češtinu a viděj český vlajky.....jo jo moc dobře věděj, na návštěvě baráku, který země to jsou. A to byl cíl. A ten se naprosto super podařil.
Jo a mimochodem, když navštívíte obchod olympijskýho týmu, jedna věc je naprosto vyprodaná. Hádejte co to je? No jasně, holínky! Takže, když vám zas bude nějakej kašpar tady na blogu vysvětlovat, jaká jsou holínky ostuda, tak asi nemá, narozdíl od Britů a Čechů tady v Londýně, co tuhle modu vzali útokem, smysl pro humor. Ten naštěstí v českým domě nechybí vůbec. Pán s klouboukem v barvě český vlajky a nápisem Liptákov to jen potvrzuje...
A já už přestanu povídat a nabídnu vám pár fotek. A kdybyste náhodou někoho nepoznali, tak to jsou prosím pěkně, veslařky Jitka a Lenka Antošovy, střelec Martin Podhráský, finálové tenistky Lucie Hradecká a Andrea Hlaváčková a samozřejmě, že stříbrnou medaili nám přišel ukázat i Ondra Synek, ten pán ve studiu, to je Václav Chalupa, taky stříbrný jen o 20 let dříve.
Jiří Krám
Jeden jestřáb mnoho vran rozhání
Tak tohle moudro, jsem si přečetl nedávno na jednom znaku. A ten ve mě, stejně jako ten, kde bylo napsáno, Na množství nehleďte, nebo ten s nápisem We fight to rebuild, anebo ten s nápisem, Non multi sed multa, vyvolal pocit hrdosti. Takový zvláštní hrdosti, kterou ve vás vyvolá ten pocit kontinuity. Šel jsem okolo toho památníku dole za Embankment a dotkl se rukou těch jmen...
Jiří Krám
Vystoupit z komfortní zóny
Tak se tomuto jevu říká v angličtině. Ani vlastně nevím proč, protože tomu vystoupení předchází jakési zvláštní období neklidu. U mě probíhalo několik měsíců, kdy jsem si čím dál víc uvědomoval, že i když se mám vlastně skvěle, něco mi chybí.
Jiří Krám
Proč nejlepší české mozky roznáší pivo?
Už se mi to stalo zase. Sedím někde v restauraci a najednou zaslechnu takovou tu měkou angličtinu, bez přízvuku, který je tady typický. Zkontroluji pohledem, zda by to mohla být Češka. Vypadá na to, oproti zmalované tlusté Angličance, která typickým ječákem zas něco "vysvětluje" svému druhovi, který vypadá jako klasická troska z Trainspotingu v teplávkovce, kterých jsou plné ulice, tahle slečna tak nějak po česku hezká.
Jiří Krám
O čase minulém, přítomném a budoucím
Občas stávají takové divné náhody. Třeba tuhle, probíral jsem se svou "minulostí", tak jak ji v sobě obsahují naše novodobé sběrny digitálních dat. Dnes už pavažujeme za naprosto běžné posílat si přes internet gigabyty dat do virtuálních schránek typu Dropbox, Google Drive, nebo Microsoft Sky Drive. Považujeme za normální nemazat emaily a nechávat všechno, co nám přijde v Gmail schránce.
Jiří Krám
Historie umění ve třech barvách
BBC mě naučila dívat se na svět jinak. Nejsem zrovna žádný umělec, ale BBC umí ty věci podat tak zajímavě, že u toho to skoro řvu radostí, jak mě to inspiruje. Minulý rok jsem podlehl několika lákavým ukázkám z pořadu - A History of Art in Three Colours. Viděl jsem všechny tři díly GOLD, BLUE, WHITE. A musím říct, že ta zkušenost byla life changing. Proč? Protože se od té doby dívám na svět úplně jinýma očima. A příroda jako by mi přesně tyhle tři barvy stavěla do cesty. Pamatuju si, že GOLD je, jak Egypťané věřili slzy slunečního boha. Modrá je všude okolo nás, ale vždy tak nějak "out of reach". Bílá pak není tak čístá, jak si ji představujeme.
Jiří Krám
Teorie nepravděpodobnosti a její aplikace
Člověk má neustále tendenci něco předvídat. Vytvářet scénáře věcí, které se musí stát, protože se tak staly v minulosti. Pokud by však svět fungoval na principu předvídatelnosti, byl by průběh věcí cyklický a v dějinách by se opakovaly stejné průběhy událostí. Tak tomu však není. Pokud se obeznámíte s dějinami, zjístíte, že nefungují předvídatelně a už vůbec ne jako cyklus. Podíváte-li se na předvídatelnost z předchozích jevů na historii, zjístíte, že jako cyklus to nefunguje. Dějiny totiž fungují jako extrémy událostí, které nejsou předvídatelné. Dějinný konstrukt zahrnuje mnohem větší množinu proměnných, která nelze jednoduše odhadnout.
Jiří Krám
Převážně deštivá
A taková prostě je. Ta naše Anglie. Jen k tomu musíme ještě přidat větrná. A ve dnech jako ten dnešní na dotaz rodičů co je novýho, odpovídáte venku je hnusně. Čím zároveň odpovídáte i na další dotaz, co pak to budete dělat o víkendu. Když je totiž hnusně, nikam se vám nechce. Jste totiž proufoukaný a my plešatý obzvlášt, díky cestám z práce a do práce.
Jiří Krám
Olympijský Londýn mýma očima
Tahle série fotek vznikla několik týdnů před zahájením Olympiády. Při mých toulkách Londýnem mě občas napadne něco vyfotit IPhonem. Nebyly tedy zamýšleny jako jedna série, proto mají i jinou úpravu, nepocházejí z jednoho dne, je to jen výběr pár těch, které jsem nahrál na Instagraram. Berte to tedy spíš jako dokument, jak to v místech, která uvidíte v televizi vypadá.
Jiří Krám
Absťák na češtinu, aneb jak jsem poslouchal Kabát
To se tak občas stává. I když žijete v jednom nejzajímavějších měst na světě a okolo máte všechny možný lákadla moderního světa, tak vám to nestačí. Prostě se probudíte a máte absťák na češtinu!
Jiří Krám
Smějí se Britové víc, než Češi?
Skoro to tak vypadá. Jedna z věcí, která vás v Británii překvapí je množství zábavných pořadů jakýkoliv den v týdnu. A to nemluvím o převzatých sitcomech z USA, ale o domácí zábavě. Navíc z nějakého důvodu jsou to často tak kontroverzní témata, že pokud byste se takhle v ČR vyjadřovali o prezidentu Klausovi, nebo premiéru Nečasovi, asi by to neprošlo. Co projde v hlavních vysílacích časech v britské televizi je opravdu neuvěřitelné
Jiří Krám
Může být historie sexy?
No to si pište! Je to jen o tom, jak se podá. Podobně jako motoristické magazíny. Zatímco Top Gear je o tom diváka nadchdnout, aby se těšil, co zas za Clarkson a spol vymyslí, české motoristické magazíny mají za úkol díváka znudit. Ve vzpomínaném Top Gear je to o akci. Clarkson je schopen „testovat“ Range Rovera tím, že jezdí v blátě a nechá po sobě střílet slepými náboji tank, anebo na střeše Škody Yeti nechá přistát vrtulník, po té, co se na zadním sedadle se nechal borec za jízdy tetovat. Český motoristický magazín je o něčem jiném.
Jiří Krám
Jak jsem viděl Královnu, Vévodkyni z Cambridge a skoro tisíc lodí
Monarchie je něco, co se dá těžko vysvětlit. To musíte zažít! A pravděpodobně nikde jinde na světě se s tím nepotkáte víc, než ve Velké Británii. Příznám se, že když jsem sem jezdil na služební cesty, púsobil na mě Londýn jako šílený chaos. To jsem ještě tuhle zemi, kde si občas připadáte jako, když se jste propadli do jiného století anebo do Harry Pottera, viděl očima návštěvníka.
Jiří Krám
Velbloud uchem jehly, aneb HMS Ocean Temžskou bariérou...
To první jsem neviděl, ale to druhý jo. Víte, jak se protáhne loď s výtlakem 21 500 tun, dlouhá 203,4 metrů a široká 35 metrů Temžskou bariérou (Thames Barrier)? Odpověď je dost těsně. Však sami posuďte.A řeknu vám, že vidět tuhle lod, co nám ted kotví za barákem na vlastní oči, je fakt zážitek...
Jiří Krám
Výlety do minulých století
Londýn mě asi nikdy nepřestane překvapovat svou rozmanitostí. Jdete po ulici a pak někam zahnete a najednou jste v jiném století. Sice to kazí ta auta a moderně oblečení lidé, ale není zas tak těžké si představit, jak to místo vypadalo předtím. Ono se totiž často moc nezměnilo a když to vyfotím ze správného úhlu a upravím, tak ta místa ožívají, ale to už posuďte sami. Jasně, jeden obrázek není Londýn. A nechám na znalcích, aby poznali, který to je...
Jiří Krám
Ocelové Město
Někdo nemá moderní architekturu rád. Já si však myslím, že má svoji poezii. Stačí se jen dobře dívat. A tak tedy, vítejte v ocelovém městě...
Jiří Krám
A zase ten Londýn...
Co vlastně také jiného? Když ten Londýn mám stále okolo sebe a ty scenérie, které jakoby mimochodem vytváří, jsou úžasný. A pokud nějaký místa znáte, jak svý boty, tak s na ně díváte zcela jiným okem...
Jiří Krám
Do Londýna přišlo jaro a takhle to tady vypadá
Takže jsem si řekl, že bych vám to klidně mohl ukázat. Sice to jsou jen fotky focený "ajfounem" a obarvený nástrojem lenochů instagramem, při cestě na oběd a z oběda. Ale nějak si říkám, že by se vám to třeba mohlo líbit. Koneckonců, teď se dá obědvat tak, že si koupíte Take Away a sednete do parku. Což není v tomhle počasí takšpatný. A takhle to tedy vypadá, když si po cestě na oběd a zpět všímáte okolí. Pro znalce, vše je foceno na Chancery Lane a blízkém okolí. Tak tedy nezbývá než dodat, Enjoy.
Jiří Krám
Once Upon a Time in London…
Takhle nějak začínají všechny pohádky. A proč vlastně ne. Londýn někdy jak z pohádky vypadá. Někdy mi přijde, že chodím úplně jinýma stoletíma. A to je docela zajímavej zážitek, tak proč se o něj nepodělit...
Jiří Krám
Zdrojový kód ke světu
Nepřestává mě fascinovat, jaký obrovský pokrok lidstvo udělalo za posledních 150 let. Pokud jste navíc neustále konfrontování s tím, že vedle sebe koexistuje 18., 19., 20. a 21. Století, začne vám něco docházet...
Jiří Krám
Suit Up, aneb vzhůru do džungle
Ne, bez obleku to opravdu nejde. Není to o tom, že by to jinak nešlo, ale prostě to nejde. Chápu Barneyho vášeň pro obleky. Mám taky rád své kravaty, košile a obleky. V dnešní době plní podobnou roli, jako kdysi hrálo brnění pro rytíře.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 24403x