Jak mezera mezi stromy pobláznila svět a další povídky cambridgské

Byla jedna řeka a přes tu řeku vedl most. Nejprve tu chodili Římané, pak Normani, pak Sasové, pak Vikingové a pak začaly dějiny anglické, které se píší dodnes….

Ale zpět k té řece. Ta se jmenuje Cam. No a protože přes ní někdo vybudoval most, tak se tomu místu začalo říkat, most přes řeku Cam (Cam-bridge). To víte, takový most, to byla událost. Ten nebyl ve starověku každém kroku a už vůbec by se vám v brnění nechtělo překračovat řeku. Takže, když někde byl most, byla tam i pevnost. A kde byla pevnost, začalo být i město, které muselo obyvatele pevnosti živit. No stalo, nejdřív vzniklo římské opevnění, pak město, pak to bylo normanské, ti to opevnili, pak přišli Sasové a ti si uvědomili, že na v městě kudy vede cesta přes řeku se bude skvěle obchodovat, pak přijeli Vikingové, kteří potřebovali vodu, tak vybudovali přístav, pak je Angličani vyhnali, teda částečně, protože dnešní Angličani jsou mix všeho předchozího a začalo to po Anglicku…
Nevím, ale asi je tu něco podobného, jako v Oxfordu. Ve vzduchu, vodě, zemi, světle, stínu… něco, co dělá tohle místo jedinečné. Chodíte zde a nějak to všecko do sebe začíná zapadat, click,…..click, ….click….
Jako tenhle most, který se jmenuje Matematický most. Prý je postaven za pomoci matematiky a nejsou v něm žádné šrouby, ani lepidlo. Tak aspoň praví legenda, která vznikla v těch zdech, které chrání kolej, kam chodil Erasmus Rotterdamský. Ano, ten po němž je v Rotterdamu pojmenováno kde, co….

Však taky Cambridge a její okolí je jedna velká placka jako Holandsko. Jenže taková placka má své výhody, třeba tenhle park, co za ním stojí hotel, kde pracoval nějáký John Cleese, se proslavil dvěmi věcmi. Jedna je, že tady přistálo první letadlo v roce 1911 a ještě….

Tady ta mezera mezi stromy je přesně 7,32 metru. A protože v 19 století bylo potřeba se ujednotit na nějaké míře, tak se ujala tahle. Jen si v 1848 roce sbor zástupců 14 univerzit asi neuvědomil, že tohle číslo přiková, o 150 let později, miliony můžů s lahví piva k obrázkové bedně, aby mohli řvát, góóóóól…

Ale, kvůli tomuhle asi do Cambridge nejzdíte. Inu dobrá, projděme tedy místem zvaným Danish Town, dánské město. Nic? Tak tedy překlad pro 21 století, Dánové = Vikingové….

Tohle je teda už křesťanská památka po křížových výpravách, a jmenuje se, překvapivě, kruhový kostel. Důvod proč byly kostely ve starých dobách stavěny do kruhu byla symbolika cyklu: zrození – život – smrt – vzkříšení….

Opusťme však 12 století a přesuňme se trochu dál, do století čtrnáctého. Tam se dostaneme po tomhle mostě…

Který stále vypadá, jako bychom byli v nějakém starém obrazu v galerii a když si sedneme do té loďky můžeme korzovat staletími, tak jako generace před námi…

Váš průvodce vám jistě rád popovídá něco zajímavého a vy se jen bude rozhlížet tiše kolem a bude vám dobře…

Uvidíte třeba tuhle kolej, kterou založil roku 1441 Král Jindřich VI. Však se také jmenuje King's College….

Nebo můžete vystoupit z loďky a dojít se podívat k téhle koleji. Tuhle založila roku 1511 Margareta Beaufort, maminka Jindřícha VII a jmenuje se St John’s College…

Chcete blíž? Tak dobrá půjdeme po zeleném anglickém trávníku vzhůru do….

16 století, takhle to tady vypadá stovky a stovky let a vůbec nic se nezměnilo. Jen tohle je fotka a ne obraz….

Chcete vidět víc? Ok, ale pozor, ať nenarušíte křehkou stabilitu věků…

Že to vypadá, jak hrad? Však také hrad je. University jsou hrady, kde se ukrývalo vědění, protože vědění je moc a to věděli lidé v každém století. Dnes se na to však zapomíná a mnoho hlupáků myslí, že peníze jsou víc…

Co si o tom myslí tihle dva ptáci? Nevím, ale stejně jsou srovnáni podle nějakého zvlášního řádu. Možná tohle místo odhaluje něco, co přiměje dívat se na svět jinak, proto asi dalo světu 80 nositelů Nobelovy ceny…

Něco na té Cambdrige je. Občas je sice potemělá, ale přesto inspirovala lidi třeba jako John Harvard, aby odkázali svoji knihovnu nové univerzitě, kdesi v té nové kolonii za oceánem, která pak převzala z vděku jeho jméno…

Ano, něco tu musí být, když zde nějakého Keynese, napadlo zpochybnit do té doby platnou ekonomickou teorii a jiného místního absolventa Whittlea stvořit proudový motor…

Něco, co nutilo mocné světa zde investovat obří jmění, aby jej vlastně nemohly využít. Ano, slyšíte dobře. Přestože, tuhle kolej založily roku 1448 rovnou královny dvě, Margareta z Anjou, manželka Jindřicha VI a Alžběta Woodwile, která zas byla pro změnu manželka Eduarda IV, přesto však žádná z žen nikdy nedostala titul. Vlastně trvalo ještě mnoho let, aby první žena dostala titul z Univesity of Cambridge. Tou vůbec první byla 21 října 1948 až současná královna Alžběta II…

Cambridge je živá učebnice dějin tohoto světa a take město kol, protože na studenty se stale vztahuje nařízení, které jim zakazuje používat motorová vozidla. Profesoři si totiž mysleli, že by mohli odjíždět za zábavou do zkaženého Londýna, což mělo ještě jednu implikaci, ale o ní si povíme až později….

Jaká je tedy Cambridge, již víme, že je to město na řece Cam, která se prolíná městem a vytváří nádherné živé obrazy, jako třeba tenhle….

Je to však zároveň město, které umí relaxovat, protože lidé lépe přemýšlí odpočatí, než vyčerpaní a unavení. A to místní opravdu umí, takto například vypadá sobotní odpoledne v jednom z nesčetných parků, co sedět doma, když venku je nádherně…

Je to však místo, kterým prošla smrt. Zažilo nesčetně dobývaní, válek, kdy zdejší koleje sloužily jako opevněné hrady, chráníci ty uvnitř před hrozbou z venku, ta byla kromě lidské i třeba neviditelná černá smrt – mor, která si I tady vybrala obří daň, stejně jako cholera, lepra, tyfus, či jakýkoliv jiný hnus na nějž si vzpomenete. A ani dvacáté století nezůstalo dobou klidu, zdejší absolventi padali v tisícovkách při velení svých vojsk na všech stranách fronty a pot é poslední válce zde navíc zbyl tento les bílých křížů. Ty však nejsou britské, ale tohle je americký vojenský hřbitov, protože placaté okolí Cambridge za války sloužilo jako ideální letiště….

Už se stmívá, takže naši procházku po Cambridge zakončíme stylově…

“Jeevesi, můžete mě prosím odvést na nádraží?”, ano nespletl jsem se, přestože P. G. Wodehouse nemá s tímto místem nic společného, jedno, tedy vlastně hned dvě spojení tu jsou. V místním studenském divadle totiž odehráli svá první vystoupení dva pánové, kteří oživili tuto legendu na televizní obrazovce. Stephen Fry a Hugh Laurie. Teď však vzhůru na nádraží. To je totiž poměrně vzdáleno od centra a to ze stejného důvodu, jako ta kola. Představitelé univerzity se totiž domnívali, že pokud by se pekelný vynález 19 století, železnice, ocitl v příliš snadném dosahu studentů, mohli by, místo studia, podlehnout volání neřestí Londýna. Tak nakonec povolili nádraží, ale daleko od centra, a to až v roce 1845 a vybavili jej nejdelším nástupištěm v Británii, které mělo jediný účel. Aby univerzitní nádražní policie, které se říkalo Buldoci, mohla kontrolovat prostor nástupiště, zda přeci jen nějací nezbední studenti nepodlehli volání neřestí, jako alkohol, kabarety, lehké ženy a další zhýralého života velkoměsta….

A jak zakončit naše putování po Cambridge. Asi nejlépe jedním latinským rčením… Scientia est potentia Vědění je moc. A věřte, že na Cambridge se tato věta hodí, jako na žádné jiné místo na světě.