4. dubna 2011
Londýnské cesty víry
Každý v něco věříme. Jen to každý dává jinak najevo. Někdo to skrývá, někdo se k tomu hrdě hlásí. Někdy však i bezvěrci jsou donuceni si uvědomit konečnost....
Naše vyspělá, uspěchaná, svými problémy zaslepená, společnost dávno zapoměla, že víra je součástí nás všech...
Často bývá schována a my moderní lidé ji nevnímáme....
Občas nás však život zavede na křižovatku...
Nevíme, kam nás ta cesta dovede...
Co když do té poslední stanice...
Nevíme, kdy to přijde...
Zda to bude znamenat věčnou samotu...
Odpočinek v zeleni...
Cestu k věčné slávě...
Tam nebude záležet na tom, jak jsme byli bohatí...
V co jsme věřili...
Jak moc silně...
Jaké šance jsme propásli...
Co jsme hájili...
Za co jsme bojovali...
Žili ve sladké nevědomosti...
Prožili svůj život v bídě, nebo luxusu...
Věřili, že láska nikdy neumírá....
Plánovali dopředu..
Jak moc jsme se snažili...
Jak složité to bylo...
Jak dlouhé to bylo...
Chceme vědět, až to příjde....
Máme na koho obrátit...
Je tu cesta ven...
Nahoru....
Může být nebezpečná...
Plná zatáček...
Chceme však vidět světlo na jejím konci...
Vědět, že když projdeme tou poslední branou...
Čeká nás....
Mysleme na to, až se zas vrátíme do toho našeho šíleného světa....
Jiří Krám
Jeden jestřáb mnoho vran rozhání
Tak tohle moudro, jsem si přečetl nedávno na jednom znaku. A ten ve mě, stejně jako ten, kde bylo napsáno, Na množství nehleďte, nebo ten s nápisem We fight to rebuild, anebo ten s nápisem, Non multi sed multa, vyvolal pocit hrdosti. Takový zvláštní hrdosti, kterou ve vás vyvolá ten pocit kontinuity. Šel jsem okolo toho památníku dole za Embankment a dotkl se rukou těch jmen...
24.5.2013 v 10:00
| Karma: 24,16
| Přečteno: 1209x
| Společnost
Jiří Krám
Vystoupit z komfortní zóny
Tak se tomuto jevu říká v angličtině. Ani vlastně nevím proč, protože tomu vystoupení předchází jakési zvláštní období neklidu. U mě probíhalo několik měsíců, kdy jsem si čím dál víc uvědomoval, že i když se mám vlastně skvěle, něco mi chybí.
22.5.2013 v 10:00
| Karma: 15,20
| Přečteno: 1021x
| Společnost
Jiří Krám
Proč nejlepší české mozky roznáší pivo?
Už se mi to stalo zase. Sedím někde v restauraci a najednou zaslechnu takovou tu měkou angličtinu, bez přízvuku, který je tady typický. Zkontroluji pohledem, zda by to mohla být Češka. Vypadá na to, oproti zmalované tlusté Angličance, která typickým ječákem zas něco "vysvětluje" svému druhovi, který vypadá jako klasická troska z Trainspotingu v teplávkovce, kterých jsou plné ulice, tahle slečna tak nějak po česku hezká.
7.5.2013 v 11:52
| Karma: 29,56
| Přečteno: 2934x
| Společnost
Jiří Krám
O čase minulém, přítomném a budoucím
Občas stávají takové divné náhody. Třeba tuhle, probíral jsem se svou "minulostí", tak jak ji v sobě obsahují naše novodobé sběrny digitálních dat. Dnes už pavažujeme za naprosto běžné posílat si přes internet gigabyty dat do virtuálních schránek typu Dropbox, Google Drive, nebo Microsoft Sky Drive. Považujeme za normální nemazat emaily a nechávat všechno, co nám přijde v Gmail schránce.
23.4.2013 v 10:00
| Karma: 19,83
| Přečteno: 2806x
| Společnost
Jiří Krám
Historie umění ve třech barvách
BBC mě naučila dívat se na svět jinak. Nejsem zrovna žádný umělec, ale BBC umí ty věci podat tak zajímavě, že u toho to skoro řvu radostí, jak mě to inspiruje. Minulý rok jsem podlehl několika lákavým ukázkám z pořadu - A History of Art in Three Colours. Viděl jsem všechny tři díly GOLD, BLUE, WHITE. A musím říct, že ta zkušenost byla life changing. Proč? Protože se od té doby dívám na svět úplně jinýma očima. A příroda jako by mi přesně tyhle tři barvy stavěla do cesty. Pamatuju si, že GOLD je, jak Egypťané věřili slzy slunečního boha. Modrá je všude okolo nás, ale vždy tak nějak "out of reach". Bílá pak není tak čístá, jak si ji představujeme.
16.4.2013 v 10:00
| Karma: 10,11
| Přečteno: 362x
| Kultura
| Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
25. dubna 2024 12:40, aktualizováno
14:38
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
22. dubna 2024, aktualizováno
14:47
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
21. dubna 2024 16:37
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
22. dubna 2024 10:27
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
24. dubna 2024 11:40, aktualizováno
15:50
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Prigožin se stal miláčkem ruských teenagerů, zaujal přesvědčením a vzdorem
28. dubna 2024 18:28
Deset měsíců poté, co vedl ozbrojenou vzpouru proti ruskému armádnímu velení, a osm měsíců poté, co...
Necítí bolest a nekomunikuje. Matyas trpí vzácným syndromem, rodina shání pomoc
28. dubna 2024 18:24
Zpomalený vývoj, neschopnost ovládat tělo, záchvaty vzteku či snížený práh bolesti. Tak vypadá...
Trump si před Bidenem udržuje náskok, ukazuje předvolební průzkum
28. dubna 2024 18:11
Bývalý republikánský prezident Spojených států Donald Trump, který se opět uchází o křeslo v Bílém...
Ruské vojsko dobylo další ves, hlásí Moskva. Padnout měla Novobachmutivka
28. dubna 2024 14:27, aktualizováno
17:51
Sledujeme online Ruská vojska dobyla další vesnici v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, Novobachmutivku, uvedlo v...
Prodej rodinného domu 132 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 495 000 Kč
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 24403x
Bylo nebylo. Nebo vlastně bylo. Jednou jsem začal psát. Pak jsem se do toho zažral, ale pak mě to přestalo bavit. Publikoval jsem všechno možný. Teď vlastně je úplně jedno, co sem napíšu. Jelikož ten, kdo mě zná, ten už ví, že ode mě jdou čekat různý věci. Ale stejně si to píšu hlavně asi tak nějak sám pro sebe.
