Svět předtím
stačilo necelých padesát let a místo vody jsou mrakodrapy...
Jaký byl svět tenkrát? Tuhle otázku si začínáte klást čím dál častěji. Díváte se kolem sebe a na každém kroku potkáváte stavby a technické artefakty, jež "mluví". Vypovídají o světě jež tu byl. Dnes už nejsou takové jako v době svého vzniku, ale to je jedno. Díváte se na ně a začínáte tušit souvislosti. Začíná se pomalu dávat dohromady skládačka života před vámi. Před naší dobou, před internetem, počítači, mobilními telefony, televizí, dopravními letadly, supermarkety…apod.
Svět jež měl jiná pravidla. Svět jež vypadal a fungoval zcela jinak, než ten náš a přitom mnohé je stále stejné dodnes, jen to děláme trochu jinak. Nevím přesně čím to je. Možná tady prostě nestačili, jako komunisti u nás, ten starý svět zbourat a nahradit modernou. Tady vlastně stále žijete někde ve dvacátém, někdy v devatenáctém a někdy dokonce v osmnáctém století.
Stojíte v místech, která pokud si odmyslíte auta, semafory a billboardy vypadají stejně, jako předtím. Jen teď například plavební kanál nepřekypuje dopravním ruchem, ale naopak je z něj tiché kotviště jež působí jako idylické jezero uprostřed obytné zástavby. Jaké to tu asi bylo před padesáti, sto, dvě stě lety?
Tušíte, že jiné, ale přesto stejné. Obří ocelová vrata uzavírala a otevírala cestu pro lodi dovnitř a ven. Na fotkách vidíte, jak to tu vypadalo dříve. Pomalu se začíná dávat dohromady obraz, jak to tu vypadlo předtím. A začínáte si uvědomovat to, že náš moderní svět je tu jen krátce, pár let. Ten svět předtím tu byl mnohem déle. Jak moc daleko, ale je od toho dnešního? Co je vlastně tak jiné? Kam se poděly obří parníky, které denně vozily zboží a lidi z celého impéria? Kde je vlastně bývalé impérium vládnoucí po stovky let světu?
Stojíte na místech, která byla srdcem britského impéria. Největšího impéria v moderních dějinách. Impéria jež bylo symbolem pokroku, inovací a myšlenek jež změnily tvář moderního světa. Kam se vlastně to impérium podělo? Často to vypadá tak, že se jakoby jen jakoby stáhlo na tenhle ostrov, který po staletí vládl světu. Co je jinak? Kam se poděla britská moc a síla?
Kam se ztratil svět předtím? A co když vlastně nikdy ten svět předtím neskončil? Jen se rozměnil v našem moderním světě. Kde ho přikryly reklamy, dopravní ruch a změna nájemníků. Něco se tady stalo. Je to jako kdyby se ten starý svět dostal do bodu, kdy nemohl přežít, tak se stáhl. Možná to bylo dáno dvěma světovými válkami, které odpravily milióny lidí, jež by ten svět předtím jinak zalidňovali a žili v něm své životy v poklidu a míru jako my dnes.
Možná bychom se všichni narodili do jiného světa. Možná by to byl ten svět předtím v němž bychom žili, aniž bychom měli vše co nám přinesly dvě světové války, technologie a memento jakých hrůz je schopen člověk. Zkušenosti jež formovaly svět předtím, který se „zahanbeně“ propadl sám do sebe. A jak odchází na věčnost jeho příslušníci, odchází i tento svět. Zůstává však stále přítomen a ještě mnoho desítek, možná stovek let přetrvá jeho odkaz. Sice budou jedna za druhou shazovány neperspektivní domy, bloky, čtvrti a technická zařízení, které bude nahrazovat naše současná moderna.
Píšu tento blog a dívám se oknem na blikající maják na rozsvícené střeše One Canada Square, vedle svítí mrakodrapy Citibank, Barclays, Bank of America, HSBC....září do šedivé, studené londýnské tmy a vypovídají o světě dneška. Světě, který roste do výšky a do hloubky. Kde v podzemí vznikají obří nákupní centra propojená se zbytkem Londýna uzly rychlé městské dopravy, kde si lidé čtou elektronické knihy, poslouchají hudbu v kapesních přehrávačích a platí bezhotovostně v terminálech. Svět dneška je o rychlosti a pohodlí, stejně jako byl i ten předtím. Jen rychlost a pohodlí znamenaly něco jiného.
Svět předtím nezanikl, jen se stal součástí našeho světa, nebo možná my jsme se stali součástí toho světa předtím, kdo ví...
Jiří Krám
Jeden jestřáb mnoho vran rozhání
Tak tohle moudro, jsem si přečetl nedávno na jednom znaku. A ten ve mě, stejně jako ten, kde bylo napsáno, Na množství nehleďte, nebo ten s nápisem We fight to rebuild, anebo ten s nápisem, Non multi sed multa, vyvolal pocit hrdosti. Takový zvláštní hrdosti, kterou ve vás vyvolá ten pocit kontinuity. Šel jsem okolo toho památníku dole za Embankment a dotkl se rukou těch jmen...
Jiří Krám
Vystoupit z komfortní zóny
Tak se tomuto jevu říká v angličtině. Ani vlastně nevím proč, protože tomu vystoupení předchází jakési zvláštní období neklidu. U mě probíhalo několik měsíců, kdy jsem si čím dál víc uvědomoval, že i když se mám vlastně skvěle, něco mi chybí.
Jiří Krám
Proč nejlepší české mozky roznáší pivo?
Už se mi to stalo zase. Sedím někde v restauraci a najednou zaslechnu takovou tu měkou angličtinu, bez přízvuku, který je tady typický. Zkontroluji pohledem, zda by to mohla být Češka. Vypadá na to, oproti zmalované tlusté Angličance, která typickým ječákem zas něco "vysvětluje" svému druhovi, který vypadá jako klasická troska z Trainspotingu v teplávkovce, kterých jsou plné ulice, tahle slečna tak nějak po česku hezká.
Jiří Krám
O čase minulém, přítomném a budoucím
Občas stávají takové divné náhody. Třeba tuhle, probíral jsem se svou "minulostí", tak jak ji v sobě obsahují naše novodobé sběrny digitálních dat. Dnes už pavažujeme za naprosto běžné posílat si přes internet gigabyty dat do virtuálních schránek typu Dropbox, Google Drive, nebo Microsoft Sky Drive. Považujeme za normální nemazat emaily a nechávat všechno, co nám přijde v Gmail schránce.
Jiří Krám
Historie umění ve třech barvách
BBC mě naučila dívat se na svět jinak. Nejsem zrovna žádný umělec, ale BBC umí ty věci podat tak zajímavě, že u toho to skoro řvu radostí, jak mě to inspiruje. Minulý rok jsem podlehl několika lákavým ukázkám z pořadu - A History of Art in Three Colours. Viděl jsem všechny tři díly GOLD, BLUE, WHITE. A musím říct, že ta zkušenost byla life changing. Proč? Protože se od té doby dívám na svět úplně jinýma očima. A příroda jako by mi přesně tyhle tři barvy stavěla do cesty. Pamatuju si, že GOLD je, jak Egypťané věřili slzy slunečního boha. Modrá je všude okolo nás, ale vždy tak nějak "out of reach". Bílá pak není tak čístá, jak si ji představujeme.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 24403x