To počasí už mě...

A to totálně. Tady je furt hnusně. Už tři tejdny nebylo hezky, teda kromě asi půl dne, jinak furt je šedivo, kosa anebo leje, nebo úplně všecko dohromady. Česká zima je romantická , bílej sníh, modrý nebe. Sice je kosa mnohem větší než tady, ale tady je mega odporně.

Limehouse, romantika, až na to, že za 5 minut začne, hádete co...

Divíte se, že píšu furt blogy? No, jo když ono tady fakt není co dělat. Je tady tak hnusně, že vás nebaví nic, číst koukat na televizi, na filmy, na seriály, prostě nic. Tady je to sice výborně zařízený, že v HMV (to je taková místní prodejní síť co je rozlezlá po celým Londýně kde se dá koupit cokoliv na zábavu dévédéčka, hry, muzika), maj takový mega packy seriálů. Například jsem si nedávno koupil celej balík HIMYM jen za 29 liber je to 111 dílů, ale už sem to všecko viděl. To samý Big Bang Theory, Black Books, Futurama, IT Crowd, Top Gear...apod. všecko už znám skoro nazpaměť. Začíná to všecko bejt na jedno brdo.

Sice jsem si koupil takový věci co u nás normálně nejdou ani sehnat, takže mám orginál seriál Jeeeves a Wooster, což je seriál z devadesátých let podle knih P. G. Wodehouse. Je to sice hodně dobrý, ale taky se na to nedá čučet pořád. Taky sem si koupil celou sérii Yes Minister, ale už jsem taky všecko viděl. Výhoda je, že všecko se dá koupit při cestě domů. A ty věci jsou levný, v Británii se nevyplatí stahovat pirátský verze seriálů. Za pár liber můžeš mít orginály a bez rizika, navíc to často zlevněnou, takže není problém sehnat neuvěřitelný dneska sem viděl Tarantino Tribute, všecky jeho kultovní filmy a cenu 10 liber!

Minulej tejden jsem teda hodně strávil s Falloutem New Vegas. Opět ve slevě jen za 19 liber jsem si koupil cestou z práce tuhle gamesku na Xbox, kterej jsem si moudře přivezl sebou z Čech do Londýna. Přeci jen Macbook na hry moc není a co si budeme povídat, hrát Fallouta, nebo Need 4 Speed z koženýho křesla na velký televizi, nebo malý obrazovce na notebooku, tak to je velkej rozdíl...

Jenže stejně! To počasí mě... Chtěl bych vyrazit někam ven, ale copak to jde? Když furt ch.ije. Nebo aspoň začne, když se člověk konečně odhodlá vylízt z baráku. Třeba v neděli, se ráno udělalo pěkně, tak jsem vyrazil před obědem s foťakem, že jako pojedu někam něco fotit. A jak to dopadlo? Sednu v Canary Wharf na DLRko, že jako pojedu na Bank a pak někam nahoru, kde sem ještě nebyl (jo mapu londýnskýho metra mám už rozdělenou na stanice, kde jsem někdy byl a kde jsem ještě nebyl, začíná to vypadat jako moje mapa ve Falloutu, tak 70% “lokací” mám už objevených...). No jenže, jen dojedu na Limehouse, že si tam vyfotím tu nádrž s loděma mezi barákama (konečně někdy za hezkýho počasí), tak SAMOZŘEJMĚ začne ch.át....

Tentokrát jsem sice rozhodl ignorovat déšť a šel jsem hrdě dál, nepršelo tolik, ono tady většinou prší tak nějak drobně, ale vytrvale – za to však pěkně otravně. Vyrazil tedy z Limehouse, že to vezmu kolem řeky na Shadwell a pak dál na Waping a půjdu fotit St. Katherine Dock (ten je kousek od Tower Bridge, stačí, když se dáte na druhou stranu podél řeky od Toweru, fakt super). Jenže ch.alo a ch.alo čím dál víc, někde před Wapingem už mě to přestalo bavit a tak jsem radši došel na Overground s tím, že teda vyrazím do IVM (vojenské muzeum) co je kousek od Elephant and Castle.

Jedu takhle Ovegroundem a hledám, kde bych vylezl, na Aldgate se mě nechce (mimochodem Aldgate pochází ze starý angličtiny a skutečně to znamená stará brána). Ale teď jsem na cestě na „Slon a věž“. Jenže nakonec se mě na Aldgate nechce, znám to tam, jezdím tam často a čekat na tom odkrytým asi z milión stran profukujícím nástupišti se mě fuckt nechce. Že neznáte Aldgate? Ale jo, znáte, to vám garantuju. Přesně tady se došlo 7.7.05 k teroristickýmu útoku, jak se vyhodil nejakej idiot do povětří metro...

Venku, furt ch.ije a stále víc. No dobrá, tak pojedu dál. Co třeba Hoxton, tam sem eště nevystoupil, nebo můžu na Dalston Junction, ale tam kromě konečný nic není, to už vím od minula. No Hoxton, teda nevypadá moc lákavě kromě všech černochů s velkejma taškama a v teplákách nevystupuje nikdo. Po zážitku z Dalston Junction, kam jsem takhle jednou dojel v naviní víře, že když je Overground nakreslená na plánku jako spojená, že se tudy dostanu až do Richmondu (takovej okružní povrchovej vejlet místním sbahnem), ale to sem nevěděl, že nic takovýho nejde. Tam to končí a od tamtud můžu jen autobusem, dolů na Liverpool Street, nebo do nějakejch čtvrtí, který nevypadaly zrovna moc lákavě.

Hoxton, teda ne, takže co dál. Haggerston, to je poslední před tím Dalston junction a hned za Hoxtonem, tak vystoupím tady. Začínám si připadat, jak ve Falloutu. Je to tam celý černo – žluto – indicko – arabský, dokonce mešitka, párada . Jinak klasika, to co už jsem viděl na tý Dalston Junction, miliarda malejch obchůdků, takový ty černošský holičství, a asi patnáct miliard různejch vývařoven vietnamská, turecká, indická, pak nějaký nápisy co nemůžu přecíst....no nic, hele autobus na London Bridge. Nalodím se tedy na hodní palubu, kde je samozřejmě totálně černo, ale dnes je víkend a já nemám oblek, ale normální hadry co o mě říkaj, jen to, že sem úplně průměrnej. Sednu teda k dvoumetrovýmu černochoj v bílejch adidaskách, jinde není místo, a když si předemě sedne telefonující blonďatá Francouzka, tak si říkám, že tohle je eště asi ok čtvrt. Přeci jen je to furt ještě zóna dva...

Taková čtyřka, pětka, šestka to už je jiný kafe, jak jsem si jednou dal, když jsem hrdě hodlal jít pěšky z Wiblemdonu bez mapy. Ovšem, když jsem dorazil do nějaký čtvti, kde holka vyskočí za jízdy z jedoucího auta a borec ji pak tím autem honí po chodníku a místní to jen komentujou slovy, no jo to sou ty dealeři, tak přijezd autubusu se spásným názvem VICTORIA, hlásající, že brzy budete zpět někde v civilizaci, opravdu vítáte...

No a jak dopadl můj nedělní výlet? Očekávaně, ch.alo a fest. Navíc autobus najel za Monumentem na nějakou odbočku a jak jsem pochopil, tak upozorňoval cestující, že jako je výluka a je zavřenej London Bridge a jede oklikou. Jenže já ho neposlouchal, užival jsem si Rammsteiny (je zvláštní, jak na mě ta němčina tady působí, jak balzám, prostě si ji úplně užívám... “Du, du hast, du hast mich, du hast mich gefragt, du hast mich gefragt, und ich hab nichts gesagt“...prostě úplnou rajská hudba...jak tomu říkám, něco „od nás ze Sudet“.....)....no jenže místo Rammsteinů sem měl poslouchat to hlášení, protože borec to fakt bral úplně jinudy, a když jsem přeížděli Southwark Bridge, tak mi začalo bejt jasný, že na London Bridge v tomhle provozu pojedeme ještě f.ckt dlouho....

Nakonec jsem na takovým tom Hop Off, jak se to opravdu jmenuje stanovišti, kousek za centrálou Financial Times, která je hned za Southwark Bridge kousek od Shakespearova divadla Globe, vystoupil. Ale to sem neměl dělat, protože....(správně)....ch.calo a vytrvale....takže jsem usoudil, že bude asi nejlíp vzít nějak dojít na loď a vyrazit zpět na Canary Wharf. Na konec jsem, s přestávkou na čaj a bagetu v Pret & Manger kousek před Southwark Cathedral, došel pěšky až na London Bridge Pier. Zijistil jsem, že ta anglická placatá čepice z Marks & Spencer co teď nosím, je fakt asi velmi dobře stavěná na tohle hyperodporný počasí. Sám se tomu divím, ale na to, že jsem chodil po dešti, tak oboje, jak dlouhej černej kašmírovej kabát, tak placatá anglická čepice v níž vypadám, že sem zabloudil z minulýho století (teda možná spíš předminulýho), je fakt dobrá. Ono to nepro.ije. Nekecám. Fakt to funguje. Však se to tady nosí pořád, tuhle placatou mrchu tu má hlavě kdekdo.

Ještě, že můžu domů jezdi lodí. To je taková pecka, místo mačkání se v metru, nebo busech prostě naskočím na Thames Clipper a nechám se dovést za 3.70 liber domů. A když takhle ch.ije. Je to krása, přijet na molo co mám kousek od baráku a dojít po břehu domů. Tam je stejně nejlíp, venku je fajn, ale když ne.ije, což teď c.ije furt, takže ....asi budu psát blosti na blog, bloudit po New Vegas na xboxu a číst si...

Cheers