City je, počkejte si..., boží!

Jo, je awesome, protože někdy se vám v Londýně stane, že se vynoříte uprostřed seriálu. No a proto tenhle blog začal parafrází na Barneyho Stinsona...

světla velkoměsta...

Takže, znáte to, koukáte na nějakej seriál třeba HIMYM, přiznám se, že jsem si teď ve slevě místo £89 jen £33 koupil pack se všema 112 dílama a v jednom kuse na to po práci koukal. Jenže něco jinýho je koukat na filmy a seriály v Praze a něco jinýho ocitnout se na místech, kde to vypadá, jak v těch seriálech. A to se mi právě stalo minulej pátek...
Sedím v kanclu, u klienta, a protože jako konzultant se zejména při psaní různejch dokumentů, nebo konfiguraci systému se musím pekelně soustředit. Což pokud sedíte v open space s dalšíma 50 lidma je .... obtížné. Ale to jistě zná každej, kdo v open space pracuje. Takže je naprosto klasický, že při práci máš puštěnou muziku. A protože jako konzultant jste stále u klienta, stanete se po určíté době součástí kolektivu. No a tak jste zváni na různé akce a taky zažíváte vše co se ve firmě děje. Jedna z věcí, která v anglických firmách se hodně ctí jsou narozeniny.
Je taková tradice, která se fakt dodržuje a to je takovéto zpívání „Happy Birthday to you“. Celá akce vypadá tak, že vám nejdřív na stole přistane přání, tam napíšete oslavenci All the best, nebo něco jiného a podepíšetete. Pak následujete, že asistentka přinese dort zapálí na něm svíčky a část kanclu vytvoří průvod, většinou vedený někým z HR a dojde se ke stolu, kanceláři kde sedí oslavenec a zazpívá se ...“hepy brtdej tů jů, hepy brtdej tů jů dýr (jméno oslavence: např. James)“ zpěv skočnčí potleskem. Asistentka mu / jí předá dort oslavenec / oslavenkyně svíčky sfoukne a pak dort odnese do kuchyňky, kde jsou připraveny další dorty a sladkosti. No a na ty se začne osazenstvo open space trousit s talířkama, na něž se naloží dotrík, nebo jiná sladkost a jež si odnese ke stolu. No a pokud pracujete, třeba jako já v nějaké velké firmě, nebo respektive jako konzultant pro klienta, kde se tohle děje i několikrát týdně, tak pěkně kynete jako já...
Ale o tom jsem vlastně mluvit nechtěl, ono to však spolu všecko souvisí....
Takže. Zas jeden klasikej Hepy Brtdej den u klienta, kde jste po pár měsících, jak doma, (kdo dělá, anebo dělal konzultanta moc dobře ví o čem mluvím), a vy sedíte a opět vám přistane na stole gratulace, tak tam něco dopíšete, podškrábnete a pak jste vyzváni, po chvíli přidružit se k davu a dojít před nějakej ten skleněnej office zazpívat Hepy Drtdej. Pak si dojdete do kuchyně pro Brtdej kejk (Birthday cake) a vrátíte se opět k konfiguraci toho P&L reportu pro management na němž jste dělal....
No a jelikož bylo Friday, tak se po práci šlo do baru. Ne, že bych tohle nezažil v různých obměnách v různých zemích, včetně Česka, mnoho a mnoho a mnoho drinků, panáků, cigár, doutníků, ranních bolehlavů....mockrát. Jenže tohle bylo trochu jiný, protože tahle akce byla v City v takovej těch fakt Top Noch Barech, kam vás jen tak nepustí, kde stojí Pan Vyhazovač dokonce dva, v livreji a pouští jen lidi co jsou buď oprávněni vstoupit, nebo jdou se těma co to povolení mají....
Jistě, znám to z Berlína, tam to bylo hodně podobný, i když Berlín je hodně dekadetní a některé story co jsem tam prožil mě připomínaly různý až absurdní filmy o intelektuální smetánce velkoměsta. Navíc Němci jsou Němci a i když party v Berlíně taky byly velkolepý, s Londýnem se to nedá srovnat. Je to prostě jiný. A i když v Praze taky existuje hodně takovej těch fakt super barů, není to úplně stejný. Jde o to, že ty bary v City jsou....no prostě v City. A pokud nerozumíte výrazu City, tak se ho asi pokusím přeložit. Víte, to čemu se v Londýně říká City je okruh jedné čtvereční míle od centra Londýna. No a tohle City je City protože je to po Wall Street nejznámější finanční centrum světa, které tvoří třeba jen na objem obchodování hedgeové fondy 19% všech investic co protečou po celém světě a například počet IPO (primárních emisí akcií) byl v roce 2008 City 8%, což bylo víc, než počet IPO v 4% USA. Díky tomu je Londýn spolu s Tokiem jedno z nejdůležitějších finančních center světa. A to co se tu děje se děje právě tady – v City.
No a jelikož City se nestalo City, jen tak náhodou, ale je to především dáno výhodným časovým pásmem (to nejsou výmysly, ale oficiální definice jež nemám ze své hlavy) má tu výhodu, že je mezi New Yorkem a Tokiem. Tudíž má tu výhodu, že obchoduje ve všech časových pásmech. Proto je práce v City tak náročná a komunity jež se tu tvoří jsou opravdu velmi jiné, než se tvoří v městech, kde není pracovní tempo, tak šílené...
Tudíž to tady je takový, jak to znáte z těch filmů a seriálů. Kdy si často říkáte, no co to je za bar, nebo klub a proč je tam tak narváno, kde se bere tolik naprosto super krásnejch ženských, proč jsou oblečený, jak na módní přehlídce....apod. Pak však do toho třeba díky narozeninám, vánoční párty, jiný párty....apod. padnete a vlastně se na chvíli stanete hercem v nějakém oživlém seriálu...
Fakt mi to třeba v tom jednom baru připadalo tak, že jsem si musel připomenout různá Barneyho „moudra“ ze seriálu HIMYM (How I Met Your Mother). Jedna z nich je o tom obleku. Ano, pokud vlezete do takovýhleho podniku, oblek je nezbytností. Jiná alternativa je nějaký drahý značkový svetr bez loga, ale musí z toho být znát kvalita. (netuším, jak to líp popsat). Rozhodně to není to, co nosí spousta Čechů a Češek, nějaký kousek s VELKÝM NÁPISEM ABY TO BYLO VIDĚT, ŽE TO JE (doplň značku). Naopak ty hodně drahý věci jsou prostě JEN KVALITNÍ a je to poznat, i když nějaká levnejší kopie by byla levnější a na pohled stejná. Je to poznat. A pokud vlezete do nějakého takovéhohle baru kam jste pozváni protože CEO vašeho klienta ze City má narozky, tak buď máte oblek, nebo máte hodně drahý casual hadry kde nejsou žádný okázalý nápisy....
Pravidlo číslo jedna tedy zní, oblek, pokud nevíte co na sebe. Ženy to mají sice výběr větší, ale tak nějak podle toho co jsem viděl to může být výběr i velice drahý, protože mnohé ty zcela nenápadné černé šaty v nichž se té slečně z investiční banky (tím nemyslím IPB) rýsuje její dokonalá postava, nebo to ji aspoň pomáhají dotvářet, jsou i laickým mužským pohledem kurevsky drahé. To chlap to má jednodušší, dobrý oblek se dá pořídit levně, navíc ty výprodeje v Londýně jsou naprosto šílené. Ceny u mnohého luxusního zboží jsou 30%-90% dole a navíc Londýn je proti Praze strašně levný co se týká opravdu kvalitních značek. V Praze je vše extrémně předražené a kvalitní věci tam stojí mnohonásobně víc, než v UK. Je to dáno obřími maržemi, které si prodejci oblečení v ČR účtují. Rozdíl je často třeba až 60% a nejsou vyjímkou přirážky až 90%. A teď si představte, že je tu výprodej a na ty už tak nízké ceny se nasadí sleva. Takže kvalitní oblek lze pořídit levně, I za cenu, kdybyste v ČR měli nějaký Crap, (tím samozřejmě nemyslím Blažka, který jako jediný z mého českého šatníku spolu s německýma a italskýma košilema hrdě obstál v City)….
Celé to totiž dáno tím, že takový opravdu nějaký top Bar v City je naprosto narvaný zejména v pátek, kdy sem proudí na drink před víkendem osazenstvo těch různých firem a jejich dodavatelů, ale i lidí co nedělají celý týden nic, protože prostě jen investují své, nebo rodinné peníze, což jim často na výnosech nese víc, než si středně velký český podnik vydělá za pět let. Ta atmosféra v takovém místě je jiná. Nevím, jak to jinak popsat. Je to taková trochu exklusivní společnost, která vlastně vypadá úplně normálně. Lidé v rozmezí 20-50 korzují po baru a často vypadají úplně, jak Pepa z český hospody, stejně plešatej, stejně vtipnej, stejně hulící málbora, stejně říkající sprostá slova.....až na jednu věc, Pepa má Fabii a tenhle týpek vedle Mercedese, Bentleyho má i na víkend třeba TVR. Koneckonců ta jeho kočička co je tak vtipná a co vypadá, jak Katka z toho baru Náměstí míru, není sestřička, ale jezdí tím Bentleym na nákupy.....atd. Vyjmenovat tu celou plejádu typů lidí je skoro nemožné, co člověk to jiná story, ale každá má něco společného. Úspěch! Ano, tato droga západní civilizace, která je tolik nenáviděna mnohými lidmi v Česku zde je vidět naplno.
Úspěch není o okázalosti, není o tom se ukazovat, JAK MOC JSEM za vodou. Tohle se dělá v buranských Čechách, sorry za ten výraz, ale často si musím vzpomenout, jak v mnohým městech a vesnicích byl King místní diskotéky borec se sepraným trikem s obřím nápisem VERSACE, které ve výprodeji seženete třeba za L6. To same různí cesti zbohatlíci, jež si staví okázalé domy s věžičkou románskými sloupy…apod. jejichž výstavka se dá vedle dálnice na Brno velmi slušně pozorovat a asi tyhle obří kýče budou jednou sloužit jako skanzen hlouposti ranného českého kapitalismu. Naopak, jedna věc jež vidíte pokud se setkáte s opravdu velice bohatými lidmi je to, že ten úspěch není něco co musí inzerovat, oni prostě jsou tak úspěšní. A každej to na nich pozná, šaty dělají člověka a v barech tohoto typu kde jsou na sebe lidi doslova namačkáni, kde stojíte a okolo vás chodí servírky jež jsou tak zvláštně krásné, že třeba jedna vypadá, účesem, stylem jako nějaká Miss 1930, prostě jako by obživla Adina Mandlová a přinesla vám drink a usmála se na vás. Taky se tu pohybují takové ty lovkyně co znáte ze serial Sex ve městě. Jo, pokud je ženská po třicítce…., tak prostě musí lízt do těch správnejch podniků, a musí na to mít se oblíct, jinak se tam nedostne. A bude čekat, jako jsem to taky viděl třeba před šíleným podnikem Café de Paris vedle Leicester Square hodiny v zimě v davu dalších (jo přesně takovej ten typ špalíru jež znáte z těch americkejch filmů, kde za provazem stojí důležitě se tvářící borec v kožichu až na zem, jež rozděluje svět na ty, kdo jsou na seznamu a kdo ne….)
Ty co na seznamu nejsou. Tam nejsou. A tak, zejména TY ženy, jež na seznamu nejsou, čekají venku. Často mnoho hodin, jestli se na ně usměje štěstí a jeden z těch kdo jsou uvnitř si je odvede, nebo pozve dál. Jak říkám, někdy to tady vypadá, jak kýčovitej seriál o mladých a bohatých. Jenže tady je to fakt realita. Navíc si člověk uvědomí, že je obrovská spousta super úspěšných lidí mé generace. Kdy pokud mluvím o úspěchu myslím tím borce co žije třeba z toho, že koupil, nebo prodal včas nějaké akcie, ovšem ne pár kusů, ale třeba za 5 miliónů liber, no a štěstí mu přálo a teď z toho má třeba 690 miliónů....je mu osma čtyřicet, bude se ženit a říká oslovuje tě Dude a říká fucking jako všichni ostatní....
To co je asi ten hlavní rozdíl mezi Londýnem a Prahou je v tom, že Británie má tradici poctivých peněz. Prostě určitá kultura jež je založena na úspěchu a společnosti úspěšných, kdy pokud se vám podaří v Londýně uspět, může to taky znamenat to, co si mnoho lidí neumí v ČR vůbec představit, prostě jste si poctivě vydělal bez okrádání státu deset miliard korun....a furt vám to vydělává dál a klidně můžete pobíhat jako jedinej ve svý (no co v jedný, v jedný z mnoha svejch firem) v tričku, sedět při poradě na boso v pantoflích a vypadat jako jouda co právě slezl ze snowboardu....jenže máte stejně kurevskej (sorry, jinak přeložit slovo fucking neumím) respekt. Totální. Prostě VŠICHNI vědí, že vy jste JOHN. A pokud JOHN něco chce, tak to JOHN dostane, pokud to JOHN nedostane, má to následky a těmi netrpí JOHN. Není to nic hroznýho, je to prostě o kultutře bohatství...
Mnoho českých zbohatlíků jsou strašný machři, co si myslí, že když mají firmu s obratem £150 000 ročně jsou pány světa. Mohou řvát na své podřízené, neplatit jim výplaty, vyčítat jim náklady a jako hlavní touhu mají získat státní zakázky, kde by se napakovali. Většina těchto expertů si neuvědomuje, že opravdu bohatí lidé umí překonat obří ztráty, protože často jim ztráty pár tisíc vynáší milióny. Je to o riziku a jeho přijetí. Kdy musíte bohatství zvládnout vydělat vlastními schopnostmi, ne nalezením díry v zákoně. Jenže v ČR není kultura opravdového úspěchu. Většina vnímání úspěchu v ČR je synonymum hokejisty, fotbalisty, nebo místní podnikatele co má dvě auta, barák a na účtu v komerčce mu leží mega v českých a v trezoru za obrazem na zdi má ukrytý další prachy co by nerad danil a tak je používá na "drobná" několika set tisícová vydání. Ano, takto vypadá vnímání úspěchu po česku. Tady to jinak. A proto tu vidíte to, co znáte jinak jen z filmů....
V ČR neexistuje kultura bohatství a ten rozdíl si uvědomíte, třeba ve chvili kdy sedíte zabořeni ve stylovém křesle privátního klubu, v 9 patře kousek od Finsbury Square za oknem na vás svítí Broadgate a Tower 42. Uvědomíte si, že TAKHLE vypadá ten opravdu hodně vysoký stupeň bohatství. Jistě, nejste tady, protože byste teď měli milióny liber, ale protože jste tu jako jeden z lidí co šel z baru na tu večeři, kam vás oslavenec pozval. Moc dobře víte, že ten borec není nikdo jiný, než jen jeden anglickej kluk co taky jezdil na snowboardu, taky pije pivo, jeho kámoši,co tu jsou taky, jsou stejný týpci jako kluci jako znáš z Čech, je tu jeho manželka, manželky a přítelkyně těch kámošů, prostě vše je normální, jen se tohle celá neděje jako by se to dělo před dvaceti lety…..to bychom takhle všichni seděli někde v hospodě, pili laciný pivo, měli na sobě trika, v kapse pár liber….ale bylo by to stejný…
Jen teď to celý má jiný kulisy, sedíme někde v klubu nad Londýnem, okolo nás pobíhá obsluha, která tam bude do kdy mi budeme chtít, protože ten klub je tu od toho, že když se vše zavře (hospody zavírají ve 23 hodin), nebo je tam moc narváno, moc hlučno, nebo se vám prostě jen nechce nikam do chaosu, tady můžete sedět pít, jíst pozdní večere, cokoliv….je to, jak takovýty starý filmy, jen místo viktoriánských oken jsou tu obří prosklené stěny jimž vidíte mrakodrapy….
Ano, Londýn dokáže být boží (awesome)! A to není výraz obdivu, nebo nadšení, to je jen konstatování. Není to o penězích, ale o lidech. Bohatství nečiní lidi lepšími, ani je nedělá bohy, jen jim zpříjemňuje (nebo spíše řekněme zpohodlňuje) život. Svět opravdového bohatství není o tom, co si mnoho lidí I soudě podle různých blogů a reakcích v diskusí představuje, buranství co nebere ohled na lidi a samo se vyvyšuje nad obyčejné lidi. Takto možná fungují ti různí čeští zbohatlíci, ale to opradové bohatství funguje jinak. Není to o aroganci, přestání být lidmi, pohrdání světem….

Vždy jde o kulturu. Pokud jste buran, zůstanete jim, i když budete mít na kontě miliony. Naopak pokud jste dobrý člověk peníze vám zlepší život, ale nemusí z vás nutně udělat burana...